zdánlivě bezstarostní a šťastní lidé

To je ale hodný člověk," říkají o něm všichni.

On totiž nikdy nezmíní, že ho něco trápí. (Raději to spolkne.)

On totiž nikomu neřekne ne. (Vždy upřednostní druhé před sebou.)

On se totiž na všechny usmívá, vždy je každému k dispozici, se vším se popere a všechno zvládne. To musí být ale šťastný, silný, bezstarostný člověk, viď?

Jenže tito zdánlivě šťastní, silní a bezstarostní lidé mají jeden celoživotní problém: Nikdo se jich nezeptá, jestli sami nepotřebují pomoc. Nikoho totiž nenapadne, že "šťastný, silný a bezstarostný člověk" ji potřebuje.

Sami o tom nemluví. I oni sice mají své vlastní sny, touhy a potřeby, ale nakládají s nimi tak, jako kdyby nebyly tak podstatné, jako sny, touhy a potřeby jiných. Paradox je, že právě tito lidé nekonečně obětují sami sebe, aniž by vůbec od někoho slyšeli: "A s čím mohu teď zase já pomoci Tobě?"

Lidé, prosím: MLUVTE o tom, co Vás v životě trápí, co Vám vadí, co je Vaše niterní přání, s čím Vám mohou druzí pomoci. A pamatujte si: To, že se Vám někdo nesvěřuje se svými těžkostmi, ještě neznamená, že žádné nemá. Možná právě teď prožívá drama, o kterém nikdo venku nemá ani ponětí.

Kéž by dnešní klubový článek pomohl všem, kteří zapomínají, že na tomto světě jsou nejen pro druhé, ale také kvůli sobě samým. 

Petr Casanova