společný spánek

Možná se trochu přetahujete o prostor v posteli, snad se rušíte odlišnými časy uléhání a vstávání. Spaní ve společném loži se vám však odmění zdravotními benefity. Protáhne vám spánkovou fázi REM, která konsoliduje paměť a zajišťuje sny. 

Měření však přílišné rozdíly oproti oddělenému spaní nezaznamenala, celková doba spánku se příliš nelišila, ani čas potřebný k usnutí. Jednu odlišnost však přístroje zachytily, společný spánek zvětšil množství spánku ve fázi REM a její architekturu.

Společné spaní doznalo pouze 5,4 přerušení fáze REM, zatímco oddělené 8,5 jejího narušení. Následkem byly delší nepřerušené fáze REM spánku, při společném spaní trvaly v průměru 22 minut, při separovaném 13,4 minuty, uvádí studie vydaná v magazínu Frontiers in Psychiatry.

A to je přínosem, protože spánek REM souvisí s regulací emocí, snižuje duševní stres, konsolidací paměti, napomáhá kreativnímu řešení problémů i sociální interakci.

„Spánek REM je narušován a umenšován psychosociálním stresem. Takže uvolněné a bezpečné prostředí ho podporuje. Partnerská přítomnost takové prostředí může pomoci vytvářet,“ poznamenává Drews.

Přitom však výzkumníci změřili, že společné sdílení lože vede k častějším pohybům údů spících. Ty však nenarušovaly architekturu spánku. „Lze říci, že zatímco vaše tělo je o něco divočejší, váš mozek ne,“ popisuje Drews.

Kromě toho partneři při společném spaní vykazovali velmi synchronizovaný spánkový rytmus. A i v tomto ohledu sází autor výzkumu na sílu intimního propojení. Čím hlubší vztah byl, čím silněji účastníci hodnotili jeho význam pro svůj život, tím synchronizovanější spánek partneři měli, shrnuje.

A zdůrazňují, že spánek ve dvou si vědeckou pozornost zaslouží a že byl dosud podceňovaný a přehlížený. Drtivá většina experimentálních studií si totiž všímala jednotlivců, cituje Drewse server Newsweek. „Téměř vše, co o spánkové fyziologii víme, odkazuje k individuálnímu spánku. A to je překvapující, uvážíme-li, že spánek je neodmyslitelně sociálním jevem, když na padesát procent dospělé západní populace sdílí lože s partnerem,“ připomíná.

A dodává, že sociálním aktem je spánek i z evoluční perspektivy. „Podíváte-li se na většinu primátů, na většinu tradičních společností, na historické záznamy o evropských společnostech, sdílení prostoru pro spánek s ostatními bylo velmi běžné. Po dlouhou dobu tedy spánek a komunita byly a jsou propojené,“ soudí.

Xman