Před několika lety se kvůli své diplomové práci vydal na ostrov Sark v Lamanšském průlivu. Začal studovat a posléze i zachraňovat místní původní normanský jazyk, kterým v té chvíli už mluvilo jenom několik lidí. Svým nadšením a výzkumem erudovaný Čech místní obyvatele doslova pobláznil.
Promiňte mi hříšnou myšlenku, ale není zbytečné věnovat tolik času a energie jazyku, kterým nedávno mluvilo už posledních sedm lidí? Stojí za záchranu?
Když to přeženu, podobně se před více než dvěma stoletími mohl někdo ptát na češtinu. Taky mohla skončit v propadlišti dějin. Není to tedy samozřejmě úplně srovnatelné, ale i tehdejší lidé vnímali, že jazykem střední Evropy je němčina, navíc žili v mnohonárodnostní říši. Zvlášť ve městech to bylo patrné, a na češtinu jako na zvláštní jazyk tak mohli maximálně kluci zkoušet balit holky. Samozřejmě přežívala na vesnici, ale ve městech byl její ústup obrovsky patrný. Českým obrozencům to však nevadilo.
K čemu jste při svém výzkumu na ostrově Sark dospěl?
Ukazuje se, že třeba v časování sloves se velice blíží tomu, jak to podle nejstarších textů fungovalo ve starofrancouzštině ve dvanáctém či třináctém století. Navíc tenhle jazyk podle mého výzkumu prokazatelně obohatil i současnou francouzštinu o slovo chobotnice. Na svědomí to má spisovatel Victor Hugo. Když byl kvůli politice v roce 1851 donucen odejít na devatenáct let do vyhnanství, trávil většinu času právě na Normanských ostrovech. Sbíral zde inspiraci i pro svůj slavný román Dělníci moře a jel právě na Sark. A našel ji až nečekaně silnou. V moři tam při plavání jeho syna Charlese napadla obří chobotnice. Dobře to dopadlo, ale Victor Hugo z tohoto tvora učinil úhlavního nepřítele svých hrdinů a pro větší autenticitu ho v knize nazval výrazem „pieuvre“, který užívá sarkézská normanština. Román byl velmi úspěšný a tenhle výraz pro chobotnici se začal běžně používat i ve francouzštině a z ní přešel pravděpodobně také do italštiny. Takže tohle sarkézské slovo dnes používá přes čtvrt miliardy lidí po celém světě. Když jsem ten objev oznámil místním, byli nadšení a zároveň hrdí. Že by takhle známé mělo být přinejmenším další jejich slovo.
Martin Neudörfl, historik a lingvista
Žádné komentáře:
Okomentovat