David Michaels se věnuje fenoménu zneužívání vědy ve prospěch korporací a cíleného vytváření nejistoty u „nepohodlných” vědeckých výzkumných výsledků, které můžou jít proti zájmu nějaké firmy.
To se v praxi projevuje například najímáním vědců, kteří svými studiemi ovlivňují výsledky právě těch výzkumů, které označí vybrané produkty za nebezpečné, a tím se přinejmenším pozdrží soudní řízení a prodlouží doba, kdy je potenciálně nebezpečný produkt na trhu. Podle autorů rozhovoru lze říct, že jde o poměrně sofistikovanou lobby. Text se však věnuje především americkým korporacím. Do jaké míry se něco podobného odehrává na evropském kontinentu a co si o tom jako populizátor vědy myslíte?
Se snahou firem o zneužívání vědy ve vlastní prospěch mám zkušenost jako vědec i popularizátor. Náš výzkumný tým se zabývá látkami, které znečišťují životní prostředí a můžou narušit hormonální rovnováhu v lidském i zvířecím organismu. Na těchto látkách nás zajímají dopady na plodnost zvířat i lidí. Nejsme zdaleka jediní, kdo varuje před negativními účinky látek, které se běžně používají v předmětech denní spotřeby, jako jsou například obaly potravin a nápojů. Výsledky naší práce jsou ale některými agenturami zlehčovány, zpochybňovány a látky, které jsou podle světové vědecké obce škodlivé, tyto agentury prezentují jako neškodné.
Zažil jste, že by se vás nějaká společnost snažila získat na svou stranu?
Jako popularizátor jsem v jednom textu zmínil jednu velkou firmu v nepříliš lichotivém kontextu. Brzy nato se na mne obrátila PR agentura zastupující tuto firmu s nabídkou na spolupráci. Pro tu nabízeli zásobování firemní dokumentací pro další články. Dokumenty samozřejmě líčily firmu velmi pozitivně. Na spolupráci jsem nepřistoupil.
Autoři zmíněného rozhovoru jako příklad uvedli firmu DuPont, která roky propagovala teflonové výrobky obsahující látky, které škodí člověku i životnímu prostředí, jež ale zároveň dokázala deset let tyto účinky i způsobené škody tajit. Měli by vědci sledovat, jak se zachází s vědeckými fakty v marketingových kampaních nebo dlouholetých vleklých sporech o škodlivosti nějakého produktu?
Vědci tohle samozřejmě sledují, i když jejich možnosti jsou dost omezené. Už jen udržet si krok s přívalem ryze vědeckých informací je hodně náročné. Systematicky sledovat marketingové kampaně vědci většinou nestíhají. To je úkol pro jiné profese. Vědci by ale měli být nápomocní tím, co umí a vědí. Tedy argumentací vědeckými informacemi.
Takže je to práce spíš pro investigativní novináře?
Nejen pro ně. Samozřejmě, že zodpovědní a informovaní novináři mohou sehrát důležitou roli. Ale problémy spojené s marketingovými kampaněmi by měly sledovat i úřady, odborné komory, neziskové organizace a další subjekty. To jsou problémy, které se týkají víceméně nás všech.
Nehrozí tak trochu všem novým technologiím a nově vynalezeným produktům, že za několik let někdo přijde se studií, která bude tvrdit, že jde o nebezpečné nebo lživé produkty?
Věda není nic jiného než odstraňování omylů. Někdy staré omyly nahradíme novými. Možná menšími, méně závažnými. Naše poznání je vždy třeba brát v kontextu doby a úrovně vědeckého poznání. Používání nebezpečných látek v době, kdy nikdo nemá nejmenší tušení o jejich škodlivosti, je něco úplně jiného než jejich používání v době, kdy už existuje důvodné podezření na škodlivé důsledky těchto látek nebo kdy máme velmi solidní důkazy o jejich škodlivosti. Důležité je se poučit z chyb. Nezatajovat je a snažit se je napravit.
Jaroslav Petr
(Přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze a na přírodovědeckých fakultách Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity a Jihočeské univerzity. V roce 2018 obdržel Cenu předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace za popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v kategorii biologických a zemědělských věd.)
Žádné komentáře:
Okomentovat