Varujte nás!

Politici ignorují vzdálenější rizika. Přitom právě v tom by mohli být užiteční.

Může se zdát donkichotské trvat na tom, že se musíme připravovat na výjimečné jevy, když svět hledí do tváře mnohem větším hrozbám včetně katastrofické klimatické změny a jaderné války. Tady však nejde o „buď, anebo“. Strukturální změny, jež jsou nutné ke zmírnění klimatické hrozby – změny, které v současné době řada zemí zavádí, byť po hříchu laxně –, jsou jiné povahy. Metody, jež má smysl v případě nečekaných hrozeb uplatňovat, se navíc dají využít i v případě těch podstatně známějších. Myšlenka zmenšování rizika místo jeho úplného odstranění by mohla podpořit kroky, jako je vyřazení jaderných zbraní ze stavu trvalé pohotovosti a nové přístupy ke kontrole zbrojení. Serióznější přístup k monitorování životního prostředí by mohl vést k včasnějšímu varování v případě nečekaných změn v klimatických vzorcích nebo detekci stoupající hladiny magmatu pod vzdálenými horami, o nichž svět zatím ví jen velmi málo.

Hledání potenciálních budoucích rizik a jejich pečlivé zaznamenávání je známkou obezřetnosti a vyspělosti. Navíc to příhodně podporuje představivost. Před vládami, které berou vážně fakt, že cesty budoucnosti se mohou od nedávné minulosti značně lišit, se mohou otevřít zcela nové, široké neprobádané bulváry. Stejně tak si mohou uvědomit, že má smysl udržet úspěchy při životě déle než po dobu jednoho volebního období. Přesně takový přístup vyžaduje dohled nad životním prostředním a ozbrojenými konflikty. Může přinést také úlevu. 

Covid-19 slouží jako tragický příklad. Virologové, epidemiologové a ekologové už desítky let varují před rizikem chorob příbuzných s chřipkou, jež mohou přenášet divoká zvířata. Když se však SARS-CoV-2 začal šířit, disponovala jen hrstka zemí vítěznou kombinací praktických plánů, výbavou, jež byla k uskutečnění těchto plánů nezbytná, a byrokratickou kapacitou je skutečně zrealizovat. Ty, kterým se to povedlo, z toho zásadně těžily. 

© 2020 The Economist Newspaper Limited

All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.