Vztyčený prostředníček je signál, který však od 4. století před naším letopočtem opakovaně měnil svůj význam. Prst byl pořád brán jako falický symbol, ale jeho interpretace se lišila. Původní význam měl spíše zastrašit a poukázat na mužnost a potenci signalizujícího. V 1. století př. n. l. se z něj stalo gesto symbolizující pohlavní styk, respektive nabídku k němu. Komunikace s prodejnými ženami se tím stala jednodušší, ale vztyčený prostředníček si tím vysloužil přídomek hrubého a neslušného gesta, které do lepší společnosti nepatří.
Jasno do toho, co vlastně tento prst může znamenat, vnesli až Řekové. Ukázat jej někomu znamenalo označit jej za katapygona, tedy muže, který je svolný k anální penetraci. Filozof Diogénes takto odpovídal svým řečnickým oponentům.
Řekové už v tom pořádek měli, ale teď si to museli přebrat po svém Římané. Ti tzv. digitus impudicus, tedy „neslušný prst“ používali ve dvou variantách. Jednak jako bezeslovnou urážku nedostatečně vyvinutých adresátů, anebo, jak v osmatřicátém roce píše básník Persius, jako digitus infamis čili ochranu před kletbou. Pokud vás někdo ranil jedovatým slovem nebo peprnou nadávkou, bylo zapotřebí chránit svou čistou duši tímto gestem. Prostředník také tasil ten, kdo si myslel, že se ho někdo pokouší uhranout pohledem. A vztyčený prostředník frčel mezi legionáři, kteří jím odpovídali na posměšně zdvižené suknice odbojných Galů.
100+1 Historie
Žádné komentáře:
Okomentovat