V hlavním městě PNG (Papui Nové Guinaji) Port Moresby, je na první pohled jako v mnoha moderních metropolí několik vysokých budov, krásné obydlené resorty, spousta hotelů, obchodů, restaurací, barů a nákupních center, kde seženete cokoliv, na rozdíl od ostatních měst a vesnic, kde neseženete téměř nic.
Bohužel je hlavní město známé svou vysokou kriminalitou, kterou se vláda snaží potírat. Jen minimum turistů se odváží jít večer někam pěšky, byť jen pro krabičku cigaret. Ostatně se jim to ani nedoporučuje.
Do hlavního města se stahují za vidinou lepšího života lidé z blízkých i odlehlých měst a vesnic. Některým se poštěstí najít práci v hotelu, obchodě nebo v nějaké firmě. Ostatní živoří ve slumech a na ulicích.
Na Papui podle zřejmě neexistuje střední třída. Je zde dost draho, a to i pro nás. Například jeden litr mléka stojí v přepočtu 50 korun. Ceny jsou zde podobné jako v Austrálii, ale zdaleka ne takové mzdy. Chudé místní obyvatelstvo si kupuje například jen rýži a mýdlo.
Dům nebo auto si může dovolit málokdo, protože jsou velmi drahé. Většina lidí zde neumí s penězi hospodařit. Ti, kteří nemusí odevzdat peníze rodinnému kmenu, je velmi rychle utratí a druhý den již nemají na jídlo.
Funguje zde tzv. OneTokSystem, který určuje lidem z jedné vesnice – kmene, že vše, co vydělají, musí odevzdat náčelníkovi a všichni se poté v rodině o výdělek podělí a rozdělí na různé výdaje, např. jídlo, školu či léky.
Silnice jsou velmi špatné. Udržuje se jich jen několik. Skrz džungli se lze k vodě dostat jen letecky.
V odlehlých vesnicích za městem nemají přivedenou do chýší vodu ani elektřinu, připomíná to trochu dobu kamennou. Vaří na ohni a loví kasuáry (velký pták podobný pštrosovi) v pralese. Mnoho z nich nikdy nevidělo splachovací záchod nebo klasickou postel.
V chatrči spí většinou na podlaze kolem ohniště. Chýše kupodivu nemají otvor pro únik kouře, jelikož zde věří v čarodějnictví a tomu, že komínem může vlétnout zlý duch, který je začaruje. Vodu sbírají dešťovou nebo ji nabírají z potoka, kde také umývají nádobí či perou prádlo.
Většina domorodců se živí chovem drobného domácího zvířectva nebo zemědělstvím. S tím, co vypěstují, jdou hodiny pěšky z vesnice dolů do města a doufají, že vše na nejbližším trhu prodají. Ti šťastnější vlastní kávovou nebo vanilkovou plantáž.
Bydlení je zde drahé. Domorodci, kteří mají minimální mzdu 25 korun za hodinu (ti schopnější kolem 40 korun za hodinu), si opravdu nemohou dovolit bydlet ve standardních příbytcích. Většinou si domky stlučou z přírodních materiálů, z toho, co kde seženou na ulici nebo koupí v místním marketu.
Zdejší movitější lidé, většinou vlastníci plantáží, menších firem nebo zaměstnanci zahraničních investorů, si již dům mohou pronajmout nebo koupit. Za pronájem vybaveného domu se třemi ložnicemi a dvěma koupelnami se cena může pohybovat kolem 50 tisíc za měsíc.
Náklady na bydlení (elektřina, voda, popelnice) pro klasickou rodinu vyjdou v přepočtu asi na 7 tisíc korun za měsíc. Nejdražší je elektrická energie, která je na kredity a díky tomu nemá stát neplatiče. Bohužel proud často vypadává, a tak musíme mít náhradní generátory. Plyn zde zavedený není. Pouze se dají koupit plynové bomby.
Voda je sice levná, ale zato není pitná. Na pití musíme kupovat vodu balenou.
Na pobřeží je příjemný mořský vzduch a celodenní slunce. Lidé jsou čistší, není zde tolik bláta, dešťů je také méně než ve vnitrozemí. Místní obyvatelé se živí rybolovem nebo pracují ve velké rybí továrně, ze které se například tuňáci vyvážejí do celého světa.
Tak jako v jiných přímořských zemích, jsou zde krásné dlouhé písčité pláže. Luxusních resortů s lehátky a obsluhou tu ale mnoho není. Většina půdy je v soukromém kmenovém vlastnictví a než se něco povolí a postaví, trvá to velmi, velmi dlouho.
Katastr nemovitostí tady moc nefunguje. Mezi jednotlivými kmeny jsou hranice dány pouze nepsaným zvykovým právem a ústní dohodou. Když se náčelníci kmene pohádají, například kvůli prodeji pozemku, často vznikají spory, které vyústí v krvavou kmenovou válku.
Lidé jsou zde velmi nečitelní a nevíte nikdy přesně, co od nich čekat. Zda v lepším případě půjde „pouze“ o oloupení nebo milý úsměv či pohlazení po vlasech nebo rameni na známku jejich náklonnosti a pozvání do jejich vesnice.
Na druhou stranu, pokud jim dáte práci nebo pojedete k nim do vesnice na výlet, tak vás vždy vezmou pod svá křídla, chovají se k vám jako k dalšímu členu rodiny a brání vás proti případnému napadení z jiného kmene, která jsou zde stále na denním pořádku. Pokud si vás některý Papuánec oblíbí, máte kamaráda a ochránce na celý život.
seriál Češi v zahraničí
Žádné komentáře:
Okomentovat