Jak se v posledních letech změnila pivní mapa Česka?
Především se obrovsky zahustila. Dnes je u nás 550 až 600 pivovarů, z čehož je asi 80 velkých průmyslových a přibližně 500 minipivovarů. Přesně už jsem to přestal sledovat.
Proč?
Už to prostě nejde. Ještě před pár lety jsme otevření každého nového pivovaru oslavovali, jenže dnes jich ročně přibývá třeba 50. Už i menší města typu Tišnova nebo Litoměřic jich mívají několik. V některých lokálních restauracích se točí až několik desítek zajímavých piv, za kterými by dřív lidi museli do Prahy. Ochutnají a řeknou si: „A hele, to přece není ležák, který znám.“ Tak úžasná pivní pestrost tu dřív nebyla.
Ani já už neznám všechna česká piva. Když mne někdo upozorní na zajímavost, ochutnám, ale spousta mi toho uniká.
Další důsledky?
Došlo k rozšíření pivních stylů, které u nás dřív nebyly. Před rokem 1989 se tu vařil jen spodně kvašený ležák. Ve světě existuje celkem asi 100 stylů. Jen namátkou třeba spontánně kvašená piva, piva typu India Pale Ale alias IPA, rychle kvašené „kyseláče“. Asi 90 procent trhu u nás sice stále tvoří spodně kvašené ležáky, ale minipivovary už běžně vaří i tyto novinky. Velké pivovary si všimly, že to spotřebitele baví, a pustily se do toho taky. Stále častěji přicházejí s různými speciály, třeba i ve spolupráci s minipivovary.
Kolik bylo v Česku pivovarů dřív?
Začátkem 20. století jsme jich měli 800 nebo 900, ale výroba byla podobná jako v Hrabalových Postřižinách. Pivo navíc rozvážely koňské povozy, takže pivovar byl schopen prodávat jen v okruhu pár desítek kilometrů. Později počet pivovarů klesal. Nepomohly jim obě války, ale nejvíc jich samozřejmě zaniklo za komunistů. Po roce 1989 jich zůstalo jen asi 70.
Vznikla třeba Krkonošská pivní stezka, Pivní stezka Lužických hor, Krušnohorská pivní stezka.
Po jakém pivu druhý den bolí hlava, a po jakém ne?
To je nesmyslná otázka. Záleží nejen na stupňovitosti, ale i na použitých kvasnicích, prokvašení, obsahu vyšších alkoholů. A záleží i na vašem individuálním metabolismu a množství enzymu etanoldehydrogenázy, který je u každého z nás vrozený. Roli hraje i momentální zdravotní stav, únava, co jste před pitím piva snědl.
Chuťová stopa trvá jen asi tři minuty, všechno ostatní je marketing a zkušenosti. Navíc to ovlivňuje i nálada. Když budete pít pivo po rozchodu s přítelkyní nebo v depresi, nebude vám chutnat tak, jako když se vrátíte z ciziny natěšený na svou oblíbenou značku. Chuť piva tvoří i situační kontext, například příjemná nebo nepříjemná obsluha v konkrétní hospodě. Také okolnosti konzumace se změnily.
V čem?
Naši tátové by například nevzali do úst pivo z plastu, ale my s tím nemáme problém. Dřív si lidi u piva povídali, zatímco dnes každý sám kouká do mobilu. V hospodě už nevysedáváme každý den a nevypijeme tam deset kousků. Můžeme cestovat, v televizi máme stovky programů. To všechno nás ve vztahu k pivu ovlivňuje.
Co říkáte na polské horké „piwo grzane“, do kterého se přidává voňavé svařákové koření a med nebo vaječný likér?
Ortodoxnímu českému pivaři to může připadat jako prasárna, ale schválně to ochutnejte. Je to nová zkušenost – a vůbec ne špatná. Když mi v Americe přinesli beer float, přišlo mi to divné. Do pivního speciálu se hodí kopeček zmrzliny, která se v něm pomalu rozpouští.
pivní znalec Jan Kočka
Žádné komentáře:
Okomentovat