Konkrétní krevní skupiny můžou mít vliv na průběh cholery, salmonely, vznik žaludečních vředů, jsou rizikovým faktorem pro vznik HIV infekce nebo kardiovaskulárního onemocnění.
Je pravda, že si koronavirus SARS-CoV-2 vybírá své oběti podle krevních skupin?
Že mají koronavirové infekce různý průběh u různých krevních skupin, se prokázalo už u pacientů z Číny a z Blízkého a Středního východu, kteří prodělali SARS a MERS (dřívější koronavirové infekce, které měly těžší průběh, větší smrtnost, a „díky“ tomu se příliš nerozšířily – na SARS v letech 2002–2004 zemřelo v Asii 774 lidí, na MERS v letech 2012–2015 pak 585 lidí, pozn. red.). V publikovaných pracích na toto téma se uvádí, že viry ze skupiny koronavirů způsobovaly výrazně větší potíže pacientům s krevní skupinou A. Naopak podstatně lépe na tom byli lidé s krevní skupinou 0 a pravděpodobně i B.
Čím to je?
Krevní skupina je daná přítomností nebo absencí specifických znaků (antigenů) na povrchu červených krvinek. Takže například lidé s krevní skupinou A mají antigen A, krevní skupina B má antigen B, lidé s krví AB mají antigen A i B a „nulky“ nemají antigen žádný. V krevní plazmě se naopak přirozeně vyskytují protilátky anti A a anti B. Takže například krevní skupina A má antigen A, ale krevní plazma je vybavena protilátkami anti B (a podobně např. plazma krevní skupiny 0 má protilátky anti A a anti B, pozn. red.). Má se za to, že právě protilátka anti A ovlivňuje jeden důležitý protein, takzvaný Spike protein, který se vyskytuje na povrchu viru a tlumí jeho aktivitu. Čili patogen přestane být účinný. Je to tedy vlastně taková virus neutralizační protilátka. Proto osoby s krevní skupinou 0, které mají přirozený výskyt protilátek anti A a anti B, jsou méně náchylné na koronavirovou infekci, případně u nich proběhne mírnější formou. To by mělo platit i pro krevní skupinu B, jež rovněž obsahuje protilátky anti A, jenže lidí s „béčkem“ je v naší populaci méně (zhruba 15 %), takže zatím nemáme dostatek dat na vyhodnocení.
Naopak lidé s krevní skupinou A mají riziko nákazy nemocí covid-19 vyšší a předpokládá se u nich i horší průběh. Všechno jsou to zatím jen spekulativní závěry, nicméně s velkou pravděpodobností vztah mezi krevní skupinou a průběhem koronavirového onemocnění skutečně existuje. (Což potvrzují i renomované zahraniční studie. Např. z analýzy zdravotních záznamů několika tisíc nakažených Evropanů, kterou zveřejnil časopis The New England Journal of Medicine, vyplývá, že nejsnáze se nakazí lidé s krevní skupinou A, u nichž je zároveň o 45 % vyšší riziko těžkého průběhu nemoci. Naopak u lidí s „nulkou“ bylo riziko nákazy i těžšího průběhu nemoci 35 % pod průměrem. Zjištění z Evropy potvrdily i další analýzy. Počínaje těmi z Číny až po obří studii, kterou na základě dat 750 tisíc nakažených provedli genetici a virologové z americké společnosti 23andMe.)
Řekl jste, že krevní skupiny B je v populaci méně. Jak je to vlastně se zastoupením těch ostatních?
Ve středoevropské populaci je nejrozšířenější skupina A. U nás ji má zhruba 42 % lidí. Druhá je „nulka“ s nějakými 35 %. Skupinu B má 15 % Středoevropanů a zbytek, tj. 8 %, připadá na skupinu AB.
Liší se zastoupení krevních skupin geograficky?
Samozřejmě. Krevní skupina je geneticky determinovaný znak, který se liší podle populace, její národnosti, ale i podle světadílů. Například na Blízkém a Středním východě už převažuje „nulka“. Má to transfuzní výhodu, protože 0 je univerzálnější (v časové tísni je možné „nulku“ podat kterémukoliv příjemci). Mezi jihoamerickými indiány prakticky jinou krevní skupinu než nulu nenajdeme. Podobně je to s takzvaným Rh faktorem. Lidé, kteří mají na červených krvinkách aglutinogen (látka, jejíž přítomnost v těle vyvolá tvorbu specifických protilátek, tzv. aglutininů), se označují jako Rh+, tedy Rh pozitivní. Pokud některé určité znaky na povrchu červených krvinek chybějí, je krev Rh–, tedy Rh negativní. V Evropě má faktor Rh– zhruba 10 % populace, ale v takové Africe jen necelé jedno procento. Mimo africkou a evropskou populaci faktor Rh– prakticky neexistuje, všichni jsou Rh pozitivní. Například ve východní Asii je nositelem negativního Rh faktoru jen 0,1 % populace.
Čím to, že je zastoupení krevních skupin ve světě různé?
Důvodů bylo zřejmě více. Například jednou z příčin drtivé převahy krevní skupiny 0 v populaci amerických indiánů byla pravděpodobně migrace. Původní američtí obyvatelé jsou totiž vlastně migranti z Asie. Do Ameriky se dostali přes Beringovu úžinu v dobách, kdy se ještě dala překročit suchou nohou. (Údajně přišli před 12 tisíci až 14 tisíci roky do Severní Ameriky přes Sibiř, jež byla tehdy spojena s Aljaškou nezaledněným pevninským „mostem“ – dnes je tam Beringův průliv, který odděluje ruské území od americké Aljašky pásmem moře širokým 88 km. Druhá teorie říká, že do Ameriky dorazili už před 20 000 lety po moři. A část jihoamerických indiánů má prapředky z dnešní oblasti Austrálie) Během přesunů, které trvaly tisíciletí, průběžně ztráceli ze své genetické výbavy tu část, která je zodpovědná za tvorbu znaků pro krevní skupiny A a B. Zřejmě tehdy fylogenetika (obor zabývající se fylogenezí, tedy evolučním vývojem druhu) „usoudila“, že nebude plýtvat energií na výrobu něčeho, co za dané situace není pro život tak úplně nezbytné.
A ty další důvody?
Například epidemie infekčních chorob. Zřejmě nejvíce se na zániku všech ostatních krevních skupin u jihoamerických indiánů podepsaly černé neštovice, které během španělské kolonizace Ameriky v 16. století doslova zdecimovaly populaci Mayů, ale i Aztéků. Právě u černých neštovic je podstatně větší úmrtnost a horší průběh u nositelů krevní skupiny A. Což je zřejmě jeden z důvodů, proč se dnes krevní skupina A mezi těmito lidmi prakticky nevyskytuje.
I tak se ovšem zdá, že krevní skupiny naše zdraví ovlivňují.
Rozhodně je to potvrzené u infekcí způsobených koronavirem a u zmíněných černých neštovic. Podle rozsáhlého přehledu o vztahu krevních skupin k různým onemocněním, publikovaného v USA v roce 2015, se ukazuje, že různé krevní skupiny můžou mít vliv na průběh nebo infekčnost různých virových, ale i bakteriálních onemocnění, jako je třeba cholera nebo salmonela. Roli nehraje jen krevní skupina systému AB0, ale i Rh faktor. Osoby s faktorem Rh– jsou podstatně náchylnější na některá maligní (zhoubná), ale především kardiovaskulární onemocnění. To je asi taky důvod, proč v populaci absolutně převažuje faktor Rh+.
A kardiovaskulární choroby zase souvisejí s životním stylem a stravováním. Může být tedy něco pravdy i na stravování podle krevních skupin?
To skutečně ne. Je to nesmysl, proti němuž se snažíme bojovat. Z mého pohledu slouží pouze jako byznys některým nutričním poradcům. Samozřejmě stravování se vznikem srdečně-cévních chorob souvisí, proto by obecně všichni lidi měli jíst zdravě, sportovat a neměli by kouřit. A u pacientů s faktorem Rh– je apel na dodržování těchto zásad zdravého životního stylu o to větší.
Jaké další poznatky ze zmíněné studie vyplývají?
Ukazuje se souvislost krevních skupin s průběhem a závažností řady dalších infekčních onemocnění. Například nositelé krevní skupiny 0 jsou náchylní k těžšímu průběhu cholery způsobené některými typy jejího původce, bakterie Vibrio cholerae. Krevní skupina 0 je pravděpodobně náchylnější i na infekci bakterie Helicobacter pylori, která se podílí na vzniku žaludečních vředů. Jiným infekcím (např. streptokokové) se na druhou stranu „lépe daří“ u jedinců s krevní skupinou A, B a AB. Některé studie nalézají možnou souvislost krevních skupin se snazším přenosem HIV. Například jeden brazilský výzkum dokumentuje vyšší výskyt HIV pozitivních u lidí s krevní skupinou B. Krevní skupiny tedy nejsou jen důležitými transfuzními znaky, ale mají významnou úlohu i při zvládání a průběhu řady onemocnění. A to nejen ve spojení se základním krevně skupinovým systémem AB0, ale i některými dalšími (na krvinkách se totiž kromě nejdůležitějších antigenů čtyř systémů krevních skupin AB0 a dvou Rh faktorů nacházejí antigeny dalších 31 krevně skupinových systémů).
Krevní skupina 0 je z hlediska dárcovství nejuniverzálnější. Která je pro vás nejvzácnější?
Ta nejuniverzálnější krev je pro nás zároveň i nejvzácnější, nebo přesněji nejpotřebnější, a tou je skupina 0, resp. 0 Rh–. Lze ji použít pro jakéhokoliv příjemce, zejména v urgentní situaci, kdy není čas vyšetřovat krevní skupinu a Rh faktor. Je jí tedy relativně i největší spotřeba a občas je obtížnější mít krev této skupiny v dostatečné zásobě.
Existuje způsob, jak z krevní skupiny A, B nebo AB vyrobit univerzální „nulku“?
Ano, zatím je to ale ve stadiu výzkumů, do nichž velmi intenzivně investují některé vojenské programy, zejména vojenské zdravotnictví USA. Jedním z možných řešení je použití vhodných enzymů, které z povrchu červených krvinek odstraní ony specifické znaky (antigeny, resp. jejich části), jež určují krevní skupinu, a tím by vznikla univerzální krevní skupina 0. (Tým vědců pod vedením kanadského biochemika prof. Stephena Witherse vloni objevil druh bakterií žijící v lidském střevě, který výše zmíněné speciální enzymy produkuje. Rozdíl mezi univerzální „nulkou“ a třeba „áčkem“ nebo „béčkem“ je totiž minimální. Spočívá v jedné jediné nenápadné molekule na povrchu červených krvinek.)
Ptala jsem se i proto, že situace s náhradními orgány od dárců zdaleka tak růžová není. Například v kardiologii nedostatek orgánů řeší umělým srdcem. Mohla by jednou funkci skutečné krve také převzít nějaká uměle vytvořená tekutina?
Vymyslet umělou krev je takový svatý grál transfuzního lékařství a medicíny vůbec, protože jakkoliv naše znalosti v tomto směru pokročily, transfuze je rizikový výkon, ať už z hlediska potenciální infekce, nebo záměny krevní skupiny, což může pacienta i zabít. Čili mít umělou a k tomu univerzální krev by bylo fajn, ale absolutně to, alespoň zatím, není reálné. Úsilí vědců se však namířilo směrem k vývoji umělých přenašečů kyslíku, které mohou být krátkodobě alternativou k červeným krvinkám. A tady je snaha poměrně úspěšná. Již jsou k omezenému klinickému použití takzvané umělé kyslíkové nosiče, buď na bázi neorganických chemických sloučenin, tzv. perfluorokarbonů (jde o roztoky syntetických molekul, v nichž je rozpuštěn kyslík, pozn. red.), nebo krevního barviva hemoglobinu. Tyto látky vážou kyslík a přenášejí ho z plic k orgánům, a naopak odvádějí kysličník uhličitý.
Bohužel však všechny tyto preparáty v organismu fungují jen po omezenou dobu. Maximálně 24 hodin. Nicméně v situacích, jako je akutní velké krvácení nebo kardiochirurgický výkon, pomohou kyslíkové nosiče překlenout tu kritickou dobu. Pak si tělo začne vytvářet vlastní červené krvinky nebo je pacientovi podána normální transfuze. Zatím ale vím jen o dvou zemích, kde se umělé nosiče kyslíku smějí používat – Jihoafrická republika a sporadicky Rusko. Obě země, a speciálně JAR, totiž byly poměrně významně zasaženy HIV infekcí. (Vysoké počty nakažených virem HIV nemá na svědomí jen sexuální rozvolněnost, ale i nedostatečná organizace testování dárcovské krve v některých zemích. Např. v Pákistánu byla podle údajů z roku 2000 až polovina všech případů AIDS způsobena právě krevními transfuzemi.)
Jednou z dostupných a úspěšných léčebných metod nemoci covid-19 je podání rekonvalescentní plazmy. Jak přesně pomáhá?
Plazma je tekutá složka krve, složená převážně z vody, ale kromě toho obsahuje i důležité soli a různé bílkoviny. Právě ty jsou hlavním důvodem léčebného využívání plazmy, např. při akutním krvácení. Mezi ony důležité bílkoviny totiž patří takzvané koagulační faktory, které se spolupodílejí na zástavě krvácení. Dalšími důležitými bílkovinami jsou imunoglobuliny (protilátky), které se podílejí na obranyschopnosti organismu.
Při léčbě onemocnění covid-19 je v prvé řadě potřeba podat rekonvalescentní plazmu, která obsahuje takzvané virus neutralizační protilátky. Ty totiž virus, a tedy i infekci významným způsobem likvidují nebo zastavují. Nejde ale o běžné protilátky, na něž se provádějí imunologické testy, aby se potvrdila koronavirová infekce. Skutečnost, že člověk prodělal toto onemocnění, totiž ještě neznamená, že bude mít virus neutralizační protilátky. První pacienti s koronavirovou infekcí, kteří byli v dubnu rekonvalescentní plazmou v Česku léčeni, dostali plazmu bez znalosti hladiny těchto protilátek. Následně se ukázalo, že v některých případech tam vůbec nebyly. Ovšem efekt léčby plazmou není jen v dodání protilátek, ale i v podání všech imunoglobulinů (bílkoviny vyráběné bílými krvinkami, podílejí se na ochraně organismu před mikroorganismy), které pozitivně ovlivní imunitní systém pacienta, a přispějí tak k jeho uzdravování.
Jak přítomnost virus neutralizačních protilátek zjišťujete?
Pomocí složitého vyšetření na tkáňových kulturách, které mohou provádět pouze specializované laboratoře s nejvyšším stupněm zabezpečení. V Česku jsou to schopné dělat pouze čtyři. Pro nás, ale i pro některé ostatní výrobce rekonvalescentní plazmy je zajišťuje laboratoř Vojenského zdravotního ústavu Armády ČR v Těchoníně. Celé vyšetření však bohužel trvá dlouho a výsledky máme k dispozici až za 1 nebo 2 týdny. Proto se snažíme najít vztah mezi těmito obtížně odhalitelnými protilátkami a klasickými imunologickými testy, aby bylo v budoucnu možné přítomnost virus neutralizačních protilátek odhalit jednoduchým a rychlým testem. Nicméně již víme, že vznik virus neutralizačních protilátek je podstatně vyšší u dárců po závažnějším klinickém průběhu nemoci. Lidé, kteří prodělali koronavirovou infekci bez klinických příznaků, mají hodnoty těchto protilátek nízké, případně žádné.
Nejcennějšími dárci jsou pro vás tedy pacienti, kteří měli těžký průběh nemoci?
Přesně tak. Kteří byli kvůli svému klinickému stavu hospitalizováni nebo měli alespoň teplotu a dýchací obtíže. Což je zároveň i trochu komplikace, protože ne všichni nemocní mohou po takovém obtížném průběhu nemoci darovat krev, resp. plazmu. Navíc protilátky v těle vydrží jen velmi omezenou dobu. Odběry se provádějí zpravidla celkem třikrát, vždy po 14 dnech, a při třetím odběru bývá hladina protilátek již výrazně nižší než při prvním. Proto dárce musíme „vytěžit“ a odebrat co nejdříve. To ale může být při komplikovaném průběhu docela problém. Testování všech dárců PCR testy na přítomnost koronaviru (provádí se výtěrem z nosohltanu) navíc ukázalo, že zhruba 5 % pacientů má pozitivní výsledky, i když už byli administrativně uznáni za vyléčené, a i jejich testy byly původně negativní.
Co to dokazuje?
Že PCR testování je zatíženo falešně pozitivními výsledky, takže určité procento pozitivních testů na koronavirus nejsou ve skutečnosti nově zachycené infekce. V takových případech totiž PCR test zachytí zbytky nukleové kyseliny viru, jenž už není infekční, ale stále se nachází v těle člověka, v jeho dýchacím ústrojí nebo zažívacím traktu. Pozitivní testy u již vyléčených pacientů nás nejdříve vyděsily, pak se ale ukázalo, že virus již není aktivní.
MUDr. Miloš Bohoněk, Ph.D., primář Oddělení hematologie a krevní transfuze v Ústřední vojenské nemocnici v Praze
Žádné komentáře:
Okomentovat