Zásadně se dřevo dělí na palivové měkké a tvrdé.
Měkké dřevo je nejvhodnější na zátop, ale používá se i na běžné topení a k získání rychlého a stálého žáru. Do této kategorie patří smrk, borovice, modřín, jedle, lípa, olše, osika, vrba a některé druhy dalších dřevin. Nejlepší výhřevnosti dosahuje smrk. U modřínu je dobré vědět, že při spalování uvolňuje více kouře.
Tvrdé palivové dřevo vytváří žhavé uhlíky s intenzivním a stejnoměrným žárem, a je-li dobře vysušené, tak zajistí stabilní hoření a dlouhodobější oheň. Je ideální na topení v krbu či kachlových kamnech, na nichž se vaří. Do této skupiny řadíme například buk, dub, jasan, habr, břízu či akát, přičemž buk a jasan patří mezi dřevo s výbornou výhřevností, které rychle vysychá, lehce se zapaluje a vytváří živé a silně zářivé plameny, jež oceníte při pohledu do krbu.
U buku je nevýhodou vyšší pořizovací cena. Co do výhřevnosti lze buk srovnat i s dubem, který navíc hoří velmi pomalu, a to klidným plamenem se zářivými uhlíky. Dubové dřevo také lépe zvládá vlhkost, a proto je vhodné k dlouhodobému skladování.
Nejdéle ovšem vydrží hořet velmi kvalitní habrové dřevo, které umí vykouzlit dlouze světélkující žhavé uhlíky. K topení v proskleném, ale hlavně otevřeném krbu je vhodná bříza, protože žhavé uhlíky nevystřeluje.
Při nákupu palivového dřeva se setkáte i s kategorií nazvanou listnatá směs, v níž je obvykle obsaženo dřevo dubu, buku, habru, břízy, olše, lípy, osiky, vrby a topolu. Směs tvoří dva díly tvrdých dřevin na jeden díl dřevin měkkých.
Pokud se díváme na dřevo jako na palivo, lze říct, že se skládá z hořlaviny a balastu. Hořlavina (uhlík a vodík) je to, co v palivu chceme mít, protože nám dodá požadovanou energii.
Balast (voda a popelovina) je ta část paliva, která nám žádný energetický užitek nepřináší. Pokud obsah balastu v dřevině snížíme, zvýší se kvalita paliva. Kromě energie je dalším kladem i to, že nižší obsah popeloviny sníží také emise tuhých znečišťujících látek (prachu), takže budeme šetřit životní prostředí i kamna či kotel.
Základem správného a ekonomického topení je dostatečně vysušené dřevo. Budete-li topit vlhkým dřevem, můžete prodělat až 40 % nákladů na topení. Ideální je tedy spalovat dřevo, jehož vlhkost je nižší než 20 %, protože pak lépe hoří, více ohřeje a vyprodukuje méně emisí.
Abychom takto suché dřevo získali, je potřeba ho správně uskladnit, a to alespoň po dobu dvou letních období, aby se dostalo pod zmiňovaných 20 % vlhkosti.
Pro představu z 1 m³ dřeva se musí odpařit až neuvěřitelných 200 kg vody. Dřevo by se proto mělo skladovat na suchém a vzdušném místě, nejlépe pod přístřeškem, který nemá stěny.
DOMA Dnes
Žádné komentáře:
Okomentovat