odvrácená strana kojení

Dítě přijímá s mlékem životně důležité bílkoviny, tuky a cukry, vitamíny, růstové faktory, hormony, minerály a vodu. Do těla mu s mlékem přecházejí také nejrůznější aromatické látky, které pocházejí z potravy matky a které formují chuťové preference dítěte. Kojící maminka snadno na svém dítěti rozpozná účinky všeho, co sama snědla. Bohužel, s mlékem putuje od matky k dítěti zcela nepozorovaně i nebezpečný „kontraband“ v podobě toxinů, cizorodých látek, léků, alkoholu apod. Matka může do určité míry eliminovat přísun těchto škodlivých látek dítěti s mlékem zdravou životosprávou. Zcela se však jejich příjmu vyvarovat nedokáže, protože jsou v životním prostředí takřka všudypřítomné. Sem patří i cizorodé látky označované jako endokrinní (tj. hormonální) disruptory. Vyskytují se všude kolem nás ve velmi malých množstvích, ale jejich dopady na lidské zdraví jsou nezanedbatelné. Děti jsou k jejich účinku zvláště vnímavé – jejich detoxikační schopnost je dosud ve vývoji a tak značně omezená. A matka mu je v mléce může předávat s každým kojením, aniž by o tom měla nejmenší tušení.

Endokrinní disruptory vděčí za své označení skutečnosti, že jejich účinek se projeví narušením jemné rovnováhy hormonů v organismu a následně pak třeba poruchami metabolismu, imunity, nervové činnosti či reprodukce. Takto působí přírodní fytoestrogeny produkované rostlinami, mykotoxiny vytvářené plísněmi či látky, jimiž se flóra brání škůdcům (např. pyretroidy). Mnohem častěji však jako endokrinní disruptory účinkují umělé látky vytvořené a do prostředí uvolněné člověkem. K nejznámějším patří polychlorované bifenyly, ftaláty či bisfenoly. Jejich nejčastějším zdrojem bývají potraviny a nápoje často kontaminované z plastových obalů. Do lidského těla se dostávají endokrinní disruptory i nenápadnějšími cestami. Vdechujeme je s bytovým prachem (např. zpomalovače hoření), pronikají nám přes kůži s parfémy (např. ftaláty), s mýdlem (triclosan) nebo při doteku s jízdenkami a účtenkami vytištěnými na tepelných tiskárnách (bisfenoly).

Dávky, kterým jsme vystaveni, jsou velmi malé a tělo je rychle a snadno vyloučí (nejčastěji močí). Ale protože jsme těmito látkami neustále obklopeni, nemáme šanci se jich nikdy zbavit zcela. Jejich hladiny v těle jsou velmi nízké a tak nedochází k intoxikaci organismu, jak jí známe v případě těžkých kovů, vysokých dávek pesticidů anebo léků. V nízkých dávkách odpovídajících tělním koncentracím hormonů, jejichž efekt napodobují, však páchají endokrinní disruptory mnohdy větší škody než ve větších množstvích, kdy hormony nepřipomínají , a proto jsou vyšší dávky mnohdy bez efektu, tělo neintoxikují. Velmi nízké dávky hormonálních disruptorů se v životním prostředí vyskytují ve směsích, jejichž výsledné účinky se mohou od účinků jednotlivých disruptorů výrazně lišit a ve výsledku násobit.  

Do organismu kojící matky se dostávají endokrinní disruptory z potravin, nápojů i vzduchu. Jejich zdrojem jsou i zubní pasty nebo bílé zubní výplně. Než je matka stačí vyloučit, rozšíří se jí krevním řečištěm do celého těla včetně mléčné žlázy. Většina hormonálních disruptorů je rozpustná v tucích, a tak se celkem snadno stávají součástí mateřského mléka. Kojenec jinou potravu než matčino mléko nepřijímá a jeho organismus je extrémně citlivý i na ty nejmenší dávky látek s hormonálními účinky. Navíc je špatně vybaven k jejich odbourávání a vylučování, protože jeho játra a ledviny nejsou plně vyvinuty. Považme, jak snadné je uspat dítě poté, co si maminka třeba symbolicky připila sektem.

Jak vlastně taková „mléčná“ expozice dítěti uškodí? Krátce po narození se dítě i nadále vyvíjí. Krvetvorba se přesouvá z jater do kostní dřeně, stejně tak imunitní systém nabývá progresivního vývoje, játra a ledviny rozvíjí své metabolické schopnosti vyloučit látky nepotřebné či nežádoucí. Rozvíjející se žlázy s vnitřní sekrecí logicky představují právě pro hormonální disruptory citlivý cíl. Změny probíhají také na pohlavních orgánech dítěte. Snad právě zde lze očekávat nejzákeřnější dopady. Vyvíjející se pohlavní buňky jsou extrémně citlivé vůči vlivům vnějšího prostředí, ale následky se projevují až se zpožděním. Je známo, že proteiny odpovědné za soudržnost sesterských chromatid chromozómů, jsou exprimované právě v časných stádiích vývoje, a jedinec s nimi musí vystačit do dospělosti. A tak málokdo přisuzuje problém neplodnosti v dospělosti tomu, že byl jako dítě v útlém věku vystaven škodlivým látkám, které sál s mateřským mlékem. Problematika endokrinních disruptorů v jejich velmi nízkých dávkách se studuje jen několik posledních let a jejich podíl na poruchách plodnosti zvířat i člověka začínáme teprve odhalovat. Už stávající výsledky výzkumu ale nabádají ke zvýšené opatrnosti při zacházení se všemi  látkami, jež mohou endokrinně disrupční účinky vykazovat. 

Jak tento problém řešit? Přenosu endokrinních disruptorů z matky na dítě mateřským mlékem by jistě šlo snadno zabránit použitím kvalitní náhražky mateřského mléka. Tím by však dítě přišlo i o příznivé vlivy kojení. Pokud bychom navíc ke krmení dítěte použili běžné kojenecké lahve, vystavili bychom ho i tak působení endokrinních disruptorů, např. bisfenolů.1) Riziko roste s vyvářením a mechanickou očistou láhví, protože při nich se v plastu lahví vytváří mikrotrhlinky, z nichž se tyto škodlivé komponenty plastů snáze uvolňují. Do teplého mléka, které je suspenzí tuku, se lipofilní látky typu bisfenolů uvolňují velmi ochotně.