Filmový architekt a ilustrátor Rudolf Lukeš (1923–1976) je podepsaný pod filmy Bořivoje Zemana, Jiřího Krejčíka či Andrzeje Wajdy. Jenže komunisti mu po osmačtyřicátém jeho práci zatrhli, odmítl totiž vstoupit do KSČ, škraloupem na jeho kádrovém profilu byla i rodina jeho manželky Taťány, která část války pobývala v anglickém exilu a otec byl válečným zpravodajem při americké armádě.
Byly to smutné roky, chuť do života mu ale vrátila prostorová leporela s pohyblivými obrázky, která ilustroval. V ruce je měla i britská královna Alžběta II. Jeho práce se jí tolik líbila, že ho i s manželkou Taťánou pozvala na večeři do Buckinghamského paláce. Tehdejší režím skřípal zuby.
Knížky absolventa ČVUT a Akademie výtvarných umění u profesora Fragnera, který se stal hned po škole nejmladším filmovým architektem na Barrandově, obletěly svět, vydávaly se nejen v Evropě, ale i v Americe nebo Japonsku a milovaly je generace dětí.
Vycházet ale musely pod cizím jménem. Rudolf Lukeš se totiž anonymně účastnil soutěže vydavatelství Artia, které prodávalo knihy do zahraničí, a vyhrál ji. Na trh bývalého Československa se tehdy nedostaly a muselo se o nich mlčet. Až nedávno, 40 let po Lukešově smrti, se jich ujalo nakladatelství Albatros, takže si je konečně můžou prohlížet a číst i české děti.
Forbes
Žádné komentáře:
Okomentovat