Na většinu druhů motýlů nebude mít oteplování žádný vliv a zbytek se přizpůsobí. Mnohem větší nebezpečí však pro motýly představuje intenzivní hospodářská činnost člověka.
Stále více se potvrzuje, že při globální změně klimatu se posouvá i načasování zažitých biologických jevů. Jedním z nich je doba letu motýlů, tedy čas, kdy se vyskytují dospělí jedinci v přírodě. Protože oteplování planety lze vnímat jako posuny klimatických pásem, jihočeští vědci zkoumali, jak se mění doba letu motýlů v závislosti na zeměpisné šířce. Použili k tomu čtvrt milionu údajů z nejrůznějších databází, přičemž nejstarší údaje pocházely z 18. století. Sledovali celkem 105 druhů motýlů, z nichž polovina se vyskytuje v Evropě a polovina v Severní Americe.
„U většiny motýlů by se nemělo se změnou klimatu nic měnit, a to jak s oteplováním, tak i s případným ochlazováním. Tyto druhy tady žijí už od třetihor, přežily několik dob ledových na stejných místech a ani výraznější změny teplot je neovlivní,“ říká entomolog Zdeněk Faltýnek Fric z Biologického centra AV ČR, autor studie, kterou uveřejnil prestižní časopis Ecology Letters. Mezi nejznámější zástupce těchto druhů motýlů patří například jasoň červenooký.
U dalších druhů motýlů však změny nastanou, respektive už nastávají v průběhu posledních dekád. „Týká se to druhů, které létají časně zjara, například soumračník jitrocelový. Čím jsou víc na sever, tím se vyskytují později. Tyto druhy budou s oteplováním vylétat dříve,“ vysvětluje Zdeněk Faltýnek Fric. Obdobně to prý platí u motýlů pozdního léta (např. soumračník čárkovaný), kteří budou vlivem globální změny klimatu létat stále později, to znamená ke konci srpna a na začátku září. V severních oblastech tak dojde k rozrůznění sezón: druhy, které se dnes objevují společně, se rozdělí do časných a pozdních skupin. Oproti tomu ochlazení by naopak způsobilo, že by jarní a podzimní druhy posunuly svůj výskyt do vrcholného léta.
Vědci dále zjistili, že druhy z vlhkých oceánických oblastí reagují na změnu klimatu výrazněji než druhy kontinentální a že některé druhy motýlů vystupují z nížin do větších nadmořských výšek. Nižší polohy jsou totiž dnes – na rozdíl od horských poloh – intenzivně obhospodařované lidmi.
Dosažená zjištění samozřejmě neznamenají, že by motýli z přírody postupně nemizeli. Před sto lety u nás žilo 161 druhů denních motýlů a z nich 18 druhů úplně vymizelo. Podle vědců je ale primárně ohrožují jiná nebezpečí, než je právě změna klimatu. „Je jednoduché vše svádět na globální oteplování, ale myslím si, že z valné většiny je dnes problém ve změně hospodaření. Z pestrých luk se staly lány polí, které jsou nevhodné pro luční motýly, lesní motýli vymřeli, protože zhoustly lesy,“ dodává Zdeněk Faltýnek Fric.
Už zmiňovaný jasoň červenooký tak na českém území před lety úplně vyhynul právě kvůli nedostatku vhodných luk pro pastvu. Díky společnému úsilí vědců a ochránců přírody se jej naštěstí podařilo od roku 1986 úspěšně vrátit do lokality Horní Kamenárka u Štramberka. Studie českých entomologů tak může přispět i k nastavení vhodnějších způsobů hospodaření člověka v krajině.
Biologické centrum AV ČR
Žádné komentáře:
Okomentovat