Společenstvu organismů, které žijí v půdě, se souhrnně říká edafon. Vytvářejí rozmanitý a bohatý svět – v jediném gramu zdravé a kvalitní půdy žijí miliardy mikroorganismů (včetně bakterií a archeí – jedné z nejstarších forem života na naší planetě).
Na každém metru čtverečním plochy pole, louky či lesa se v půdě do hloubky několika desítek centimetrů vyskytují biliardy (10^15) bakterií a dalších mikroorganismů a miliony až miliardy metrů mikroskopických houbových vláken.Naprostou většinu nemáme šanci pouhým okem spatřit a rozeznat, můžeme pozorovat jen větší živočichy, například žížaly, pavouky, brouky, nadšenější přírodozpytci pak zahlédnou různé stonožky či mnohonožky. Uvádí se, že na jednom metru čtverečním se můžou nacházet desítky až stovky žížal a stejné množství dalších drobných živočichů. Velká většina živých organismů se vyskytuje ve svrchních, zhruba patnácti až třiceti centimetrech.
Pomocí rentgenové tomografie tak například odhalili, že se v trávicím ústrojí žížal nacházejí kousky organické hmoty obalené jílovými minerály. Díky takto zpevněným slepencům se organická hmota stabilizuje, půda se lépe vstřebá a využije vodu (a zadrží více uhlíku).
Žížaly se živí především odumřelou organickou hmotou, nejlépe se jim tráví zbytky vojtěšky, jetele a některé druhy trav, naopak obtížně stravitelný je opad jehličnanů. Vysloužily si přezdívku „ekosystémoví inženýři“, protože umí svou aktivitou zcela přebudovat prostředí, v němž žijí. Ve střední Evropě žížaly ročně uloží na půdní povrch čtyřicet až padesát tun exkrementů na hektar, což představuje vrstvu o čtyřech až pěti milimetrech! Žížaly přetvářejí, provzdušňují a zpevňují půdu také svými rozlehlými chodbičkami, vymazanými slizem.
Díky pomalému a setrvalému přežvykování organické hmoty žížalami je půda odolnější vůči suchu a unikání uhlíku… jenže žížal v člověkem obdělávané půdě ubývá. A nejen žížal. Zejména intenzivně obhospodařovaná zemědělská půda se v dnešní době podobá spíš mrtvé poušti než druhově bohaté zdravé krajině.
Žádné komentáře:
Okomentovat