Co bylo pro tebe nejtěžší při odvykání a co tě během nejtěžších chvil motivovalo dotáhnout to až do konce?
Lidé si myslí, že nejtěžší jsou ty fyzické krize. Ty sice vůbec nejsou příjemné, ale to do týdne přejde. Nejtěžší je překonat to „prázdno“, které pak přijde na člověka.
Když přestaneš brát drogy a vyčistíš se, zůstává v tobě „prázdno“ po drogách, které musíš vyplnit a trvá hrozně dlouho, než se nastavíš na normální život. Tehdy se musíš znovu naučit plnit své nitro jinými hezkými věcmi, normálními věcmi hlavně.
To „prázdno“ myslíš tak, že najednou nevíš, jak vyplnit ten čas, nebo se jedná i o citové prázdno?
Oboje. Člověk se dostane do takové fáze, že nedokáže mít radost z ničeho jiného kromě těch drog. Naučit se zpětně mít zase radost z obyčejných věcí je komplikované. Ale dá se to zvládnout.
Drogy jsou nejlehčí cesta k zajímavým zážitkům, ale je třeba si ty zážitky raději poctivě vypracovat. Věnovat se sportu, turistice, umění, prostě dělat cokoliv, pro co se dokáže člověk nadchnout...
Co bys teď jako dospělý, po osobní zkušenosti se závislostí na drogách, doporučoval rodičům jako nejúčinnější přístup k jejich dospívajícím dětem, který by zabránil tomu, aby se děti nedaly na drogy nalákat, resp. aby jim nepropadly?
Rodiče by měli jít hlavně osobním příkladem. Nefunguje to tak, že rodiče budou něco tlačit dětem do hlavy a děti budou jiné. Proto by měli být přímým příkladem vzájemného partnerského soužití a plus by měli děti vést k něčemu, jak jsem již zmiňoval, co je bude bavit a v čem se najdou.
bývalý narkoman Martin
Žádné komentáře:
Okomentovat