Naše mysl vytváří myšlenky. Nebo je přijímá zvenčí, každopádně ve světě, ve kterém žijeme, nás to nutí neustále nějaké myšlenky mít. Za den je těch myšlenek opravdu hodně: práce, rodina, starosti, zábava, internet, lidé kolem nás, věci co chceme, věci co nechceme...my ale nejsme naše myšlenky. Ještě dnes potkávám dost lidí, kteří jsou celkem dost lapeni ve svých myšlenkách nebo v určitých vzorcích. Je to ale tak, že pokud jsme převzali nějakou myšlenku za pravdu, která je dokonce i podložená reálnými důkazy, nemusí to rovnou znamenat, že to pravdou skutečně je. Zkusme to třeba jen připustit.
Například stárnutí. Máme za to, že prostě od určitého věku prostě stárneme. Chátrá nám tělo, mysl není tak bdělá a vůbec tak nějak to prostě je. Co kdybych ale namítla, že to tak být nemusí? Co kdyby byl způsob, který by tento proces zpomalil nebo snad i pozastavil? Co kdyby to byl spíš růst?
Ono se asi opravdu stárne. Pokud necháváme věci běžet tak, jak jsme zvyklí, pokud necháváme naši mysl produkovat toxické myšlení, zahlcujeme se starostmi, protože si myslíme, že je máme…
Mysl se dá ale ovládnout. Nejen že nejsme myšlenkami, my ani nejsme naši myslí. A kdo tedy jsme?...může nás napadnout…mimochodem, dobrá otázka :)...
Ve skutečnosti je mysl naším nástrojem. Jen jsme dali moc myšlenkám nebo spíš myšlenkovým vzorcům, které nás měli zachránit od našich traumat. Vytvořili jsme si světy, které považujeme za skutečnost. Tak to máme asi všichni v tomto tzv. moderním světě, více či méně a je jen na nás, jak s tím naložíme.
Tato cesta má ale za cíl jednu věc...změnit naše zatvrzelé názory o tom, že člověk stárne. Já tomu tak neříkám, pro mě je to vývoj. Už jen tato myšlenka mění vše.
Co člověka omlazuje? Energie, zdravé tělo a taky otevřená mysl. Mě se postupem času ukazují věci jinak než jsem o nich byla vždycky přesvědčená. Někdy je to těžké, protože nám to boří něco, co nám vytvářelo nějaký svět a realitu, ale zároveň je v tom úžas a velká svoboda.
Marketa Maja
Žádné komentáře:
Okomentovat