baronka Bertha von Suttnerová

Baronka Bertha von Suttnerová (1843–1914), rozená hraběnka Kinská z Vchynic a Tetova, byla spisovatelkou a novinářkou, díky svému vlivu by se dnešním žargonem dala označit za velkou „influencerku“ své doby. Také byla zarytou pacifistkou, což ji proslavilo asi nejvíc. Suttnerová prosazovala myšlenku, že spory by se měly řešit slovem, vyjednáváním a pomocí zákonů, nikoli ozbrojeným konfliktem. Účastnila se haagských mírových konferencí, kde mimo jiné v roce 1899 vznikl i Stálý rozhodčí soud, instituce s cílem urovnávat mezinárodní spory, což v té době představovalo unikátní myšlenku.

Tato vyjednávání inspirovala vznik Společnosti národů a později OSN – to, že dodnes fungují nesmírně komplikovaně, vinou zakladatelky vznosné myšlenky není. Za to byla v roce 1905 Bertha von Suttnerová oceněna jako první žena Nobelovou cenou míru. „A nejen to. Díky ní tuto cenu máme. Právě Bertha totiž vnukla Alfredu Nobelovi myšlenku Nobelovy cenu za mír založit,“ připomíná Vanda Prošková, koordinátorka vydání nového překladu knihy Berthy von Suttnerové Složte zbraně! z institutu PragueVision.

Odkaz baronky Suttnerové ale u pacifismu nekončí. Dodnes je velkou inspirací pro všechny ženy v politice, na svou dobu prosazovala poměrně progresivistické myšlenky, které nikdy neskrývala nebo nepotlačovala jen proto, aby se ostatním zalíbila. Po boku Masaryka či francouzského spisovatele Émila Zoly (1840–1902) také vyjadřovala odpor k antisemitismu, byla přesvědčenou Panevropankou.

Když v roce 1923 představil hrabě Coudenhove-Kalergi svou velkolepou myšlenku sjednocených evropských států ve svém díle Panevropa, svým způsobem navazoval právě na ni. „Pravdou je, že Bertě von Suttnerové by bylo těžké přiřadit jen jedno občanství. Pyšní jsou na ni v Rakousku, kde ji mají i na dvoueurové minci, ale i v Gruzii, v Německu…“ vysvětluje Vanda Prošková, proč se na tak významnou osobnost u nás zapomnělo.

„Z její doby se v Česku soustřeďujeme spíše na osobnosti, které se později zasazovaly o vznik nového Československého státu. A i když si třeba s T. G. Masarykem Bertha často dopisovala a podporovala ho v jeho politickém boji, do učebnic historie se nám to nevešlo.“ A to se setkávala s dalšími českými velikány své doby – třeba spisovateli Jaroslavem Vrchlickým (1853–1912) nebo Svatoplukem Čechem (1846–1908)...

Narodila se jako hraběnka Bertha Sophia Felicita Kinská ze Vchynic a Tetova v Praze na rohu ulic Vodičkovy a V Jámě do jednoho z nejznámějších českých šlechtických rodů Kinských. Nešťastné pro ni však bylo, že se narodila jako pohrobek (její otec, polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel krátce před dceřiným narozením ve věku 75 let), navíc její matka byla pouze dcerou hejtmana jízdy Josefa von Körnera. Bertha tedy nepatřila mezi tehdejší českou společenskou smetánku.

Část dětství strávila i v Brně, pak přesídlila do Vídně, později Gruzie a dalších koutů Evropy. Své texty psala německy, do češtiny se všechny její knihy musely překládat. „Čechy také již prošly národním obrozením, od správné rodačky by se tedy očekávala spíše čeština,“ míní Vanda Prošková. A nabízí ještě jeden důvod, proč její jméno upadlo v zapomnění.

„V Čechách na začátku 20. století panuje nepokoj mezi českou a německou stranou. A přestože mírová hnutí celosvětově sílí, hlas světových válek je překřičí. Pacifisté jsou označováni za snílky, generálové jsou oslavováni. A vlastně to tak je doteď. Jen pro ilustraci: kolik soch vojevůdců či jakýchkoli jiných postav spojených s válkou máme nejen v ČR, ale všude po světě? A kolik soch v porovnání mají ti, kteří se zasloužili o pravý opak?“

Bertha von Suttnerová je přitom mnohými považovaná za nejvýznamnější ženu předválečné doby. „Hledat podobnou světovou osobnost je těžké, zejména proto, že podmínky, v nichž tvořila, již naštěstí nemáme,“ přibližuje Prošková. „Porovnávala bych ji tedy s jakoukoli ženou, která se nebojí dát najevo své myšlenky, přestože v dané chvíli nejsou populární a můžou vzbuzovat posměch. Roky před první světovou válkou upozorňovala na zvyšující se zbrojení a pravděpodobnost velkého konfliktu. Kdyby ji tenkrát naslouchalo více lidí…“

Paralel můžeme najít víc. V současnosti mnoho velkých žen poukazuje na rovné vzdělávání či nebezpečí klimatické krize – a opět se setkávají s odporem. „Pevně věřím, že se všichni naučíme přestat vnímat tyto osobnosti jako naivy doufající v nemožné, ale spíše jako předchůdkyně našeho nového normálu.“

Román Berthy von Suttnerové Složte zbraně! (Die Waffen nieder!) poprvé vyšel v roce 1889, dočkal se překladu do 12 jazyků (česky s titulem Odzbrojte!) a stal se bestsellerem. Díky tomu ji Američané pozvali do Bílého domu a mluvila na mnoha významných událostech. Kniha je fiktivní autobiografií rakouské šlechtičny Marty von Tillingové, která se vyrovnává s neštěstím, jež válka přináší, na pozadí reálných evropských konfliktů druhé poloviny 19. století.

Zásadní část příběhu se odehrává v Čechách, kde Bertha von Suttnerová přibližuje katastrofální humanitární dopady bitvy u Hradce Králové v roce 1866. Román navíc protkala úvahami o absurditě válek či argumenty podporujícími rodící se mírové hnutí, čímž nebývale zpochybnila představy o ušlechtilosti válečnictví. Ve své době román šokoval, dnes by měl připomínat, jak důležitý mír je, a jakou práci dá ho udržet. Navzdory tomu u nás od roku 1896 nevyšel.

Baronka Bertha von Suttnerová byla rodilá Pražanka, jedna z největších osobností světového mírového hnutí, první ženská držitelka Nobelovy ceny za mír a mnohé její myšlenky jsou dnes relevantní stejně jako před 130 lety. „Pro mne je především velkou inspirací jak v osobním, tak profesním životě,“ dodává Vanda Prošková. K tomu lze jen dodat, že i proto bychom na slavné Čechy, i když nemluvili česky, neměli zapomínat. Spíš cítit hrdost.

Lidovky