Samozřejmě, Bílá nemoc z roku 1937. Metafora varující před nástupem fašismu a nacismu, praví matka vší moudrosti Wikipedie. Vystavěná na modelu pandemie nemoci, která se zrodila kdesi v Číně, odkud se roznesla do celého světa. Jejími oběťmi jsou převážně lidé staří, jediný lék objeví doktor Galén, pacifista, takový dobroser, napsalo by se u nás na Facebooku.
V závěrečném obrazu hry ho utluče dav a potom jeho kufřík s lékem rozdupe a zničí. Není těžké si představit aktualizovanou inscenaci, v jejíž závěrečné scéně zástup popíračů covidu a ryzích národovců umlátí objevitele vakcíny, turecké imigranty, takové muslimské přivandrovalce, napsalo by se u nás na Facebooku, načež by nás nějaký robot banoval…
Čímž jsem se skrze nenápadný oslí můstek dostal ke druhému Čapkovu zářezu do tohoto zvláštního roku, k R. U. R., premiéra 2. ledna 1921 v Hradci Králové; v Národním divadle, kde měla původně být možná právě tento den před 100 lety, to nestihli, a tak se tam hrála až 25. ledna 1921. Každopádně hra vyšla tiskem v listopadu v Aventinu a nejslavnější Čech všech dob – robot – byl na světě. Od té doby na něm roboti a roboty zabírají stále víc a víc místa: ti první v literatuře a ve filmu, ti druzí snad ve všech zbývajících lidských činnostech. (Jen hra se moc nehraje; kdo ví, zda to není tím, že jejími hlavními hrdiny jsou lidé, ne roboti.)
A svou roli mají roboty i v letošní pandemii! Překládám právě knihu globálně vlivného politologa Fareeda Zakarii Deset lekcí pro postpandemický svět, v níž autor probírá především nemedicínské aspekty. Jedním z nich je akcelerace využívání robotů (a umělé inteligence obecně); pandemie dle Zakarii je významným urychlovačem vícera změn v našich životech, jež už „visely ve vzduchu“. Průmyslové roboty nasazované všude tam, kde dosud pořád ještě pracovali lidé, jsou navíc důležitým faktorem i pokud jde o šíření infekcí: u výrobní linky se, na rozdíl od dělníků, jeden od druhého nenakazí. Zakaria cituje MIT Technology Review: „V USA bude možné využít na 32 až 50 milionech pracovních míst technologickou asistenci (čti roboty), což sníží zdravotní rizika související se spoluprací mezi lidmi a zajistí produktivitu i v krizových údobích.“
Ale zpátky k Čapkovi. On sám by nejspíš řekl, že žádný rok není jeho, nanejvýš zahradníkův. V téhle půvabné knížce si ovšem hned v úvodní kapitolce stěžuje na plevel: „Je to tak: čím horší neřád, tím víc se má k světu.“ Pokud jde o mě, aktualizuji to ke koronaviru. Pokud jde o výše zmíněných 35 až 50 milionů lidí, dovedu si představit, že jim na mysli vytane někdo jiný, třeba náš nejslavnější Čech.
Jaroslav Veis
Žádné komentáře:
Okomentovat