Ztrácím tě

Pan Bych
Paní Bychová

Pán, říkejme mu Bych, protože pozdě bycha honil, měl kruhy pod očima. Nespal.

Všimněme si, že nemůžeme spát, když se zamilujeme nebo když vztah začne uvadat. Zkrátka nespíme, když se něco vážného děje – když něco nemůžeme dostat z hlavy. A tohle byl hlavní problém pana Bycha. Došlo mu, že když někoho nemůžeme dostat z hlavy, nejspíš tam patří. Ostatně, jedním z nejlepších způsobů, jak se učíme milovat, je zjištění, že milovaného člověka můžeme ztratit.

Pan Bych byl úspěšný muž, pokud jde o práci. “Dělám to pro ženu, pro rodinu,”zdůvodňoval ty hodiny navíc. Ještě za tmy odcházel, za tmy se domů vracel.“Dělám, co můžu. Přece nemohu být já ,ten špatný’!”

Paní Bychová věděla, že dělá, co může. A že není ten špatný. A tak mlčela, když jednou neměl čas, podruhé nervy s ní mluvit o všedních problémech, vztahu, jejích pocitech, snech, jí samotné.

Hádali se. To bylo ještě dobré.

Horší bylo, když se ona hádat přestala. V té chvíli už totiž nebylo nic, o co by se hádat chtěla.

Paní Bychová si za dlouhých večerů našla po internetu náhradu. Jen kamaráda, který jí ale věnoval čas; kterému se mohla svěřit; který se ji snažil vyslechnout, uklidnit, podpořit. Ten kamarád tím splnil spoustu předpokladů pro to, aby ho paní Bychová začala milovat… protože jeho začala potřebovat víc – s ním jí bylo líp.

Pan Bych se to dozvěděl. Měl ji za rajdu – tak jako každý muž, který si nevidí “přes špičku svého ega”. Teď to pan Bych konečně pochopil: Kdykoli si neděláme na ženu čas, učíme ji být s někým jiným.

Měl v sobě směs protichůdných pocitů. Že byl sprostě zrazen i že byl sám hloupě vinen.

On, který myslel, že kariéra je jeho všechno, náhle prohlédl svůj omyl: “Ve svém životě jsem nikdy neprohrál, nikdy o nic nepřišel, dokud jsem nepřišel o ni. Myslel jsem, že mě to nerozhází, jenže jsem na dně. Ztrácím v ní přítele, lásku, úsměv, psychické zázemí, osobní štěstí, zkrátka mé VŠECHNO. A já přece VŠECHNO nemohu ztratit,” obrátil se na mě.

Připomínal mi přílohu k dokumentu. Když příloha ztratí dokument, ke kterému patří, připadá si také ztracená.

Zpozdil jsem se, ona už čekala u stolu. Když jsem pozdravil, schovala mobil, do kterého předtím dlouze hleděla.

“Esemeska?”

Přikývla. “Ale stará…,” mávla rukou. “Ještě manželova.”

Otírala si oči a nemusela už mluvit. Stála mezi dvěma muži.

Když si schováváte něčí SMS a čtete si je znovu a znovu, když se nikdo nedívá, pak to má charakter lásky.

A když pláčete, mluvíte srdcem, protože ústa prostě nedokážou popsat obyčejnými slovy bolest, kterou cítíte.

“Víte, Petře, já jsem se vždycky bála, že ztratím člověka, kterého miluji. Časem jsem se ale začala bát ještě víc o něco jiného – jestli ten, koho miluji, se vůbec bojí stejně, že ztratí mě.”

Objednal jsem si nasi goreng a bylo mi jasné, že i ona chce mít jasno – zjistit, co muž cítí.

“Když mám definovat rozpoložení jeho srdce,” řekl jsem jí, “chce, abyste o vztah bojovali. A když Vy nebudete chtít bojovat, chce alespoň slyšet, že budete sama. Rozhodně ne že budete s někým jiným.”

Údivem zvedla obočí.

“Protože tím,” odpověděl jsem, “byste řekla nejen to, že selhal, ale že někdo jiný je lepší.”

“Dělej, co jsi dělal na začátku vztahu, a nikdy nemůže být konec vztahu. Protože to, co jsi dělal na začátku, vedlo v jejím srdci k pokračování vztahu.”

“Tehdy jste spolu mluvili jako kamarádi, bavili jste se jako děti, hádali jste se jako manželé a chránili jste jeden druhého jako sourozenci.”

“Zachránit vztah nemůže jenom jeden. Ten jeden potřebuje, aby i ten druhý projevil nějaké úsilí. Když to ten druhý neudělá, když nebude mluvit, když neřekne, jak moc toho prvního potřebuje ve svém životě, pak…,” odmlčel jsem se, “toho prvního opustil bez jakékoli možnosti.”

A tak jsem paní Bychové vysvětlil: “On má dvě uši a jen jedna ústa proto, aby teď více naslouchal tomu, co mu řeknete. A Vy máte dvě oči a jen jedna ústa proto, abyste pak více sledovala a méně komentovala to, co pak opravdu dělá.”

Dát vztahu příležitost znamená vyhnout se ve svých slovech definitivě. Snažit se pochopit, že pro vztah musejí pracovat oba. Nejen ten, který potřebuje napravit to, co zavinil.

Indiáni kmene Cree říkají: Až bude pokácen poslední strom, poslední řeka otrávena a poslední ryba chycena, tehdy poznáme, že se peníze nedají jíst.

Naopak kde zůstává v člověku láska, tam se nikdy nestane, aby byl poslední strom pokácen, poslední řeka otrávena a poslední ryba chycena.

Když pak nalezneme partnera, jsme jako dva protějšky, které se sice odlišují, ale také se vzájemně doplňují. Vytvoříme jednu instituci, kterou tvoří dva jedinci, jež mají mnoho společného. Jsme dva, tvořící jedno. Proto při rozchodu cítíme, že nám něco tolik chybí. Chybí – celá polovina. A to ačkoli nám jako jedinci neubylo vůbec nic.

“Vztah nemůžeš vzdát jen proto, že není ideální,” řekl jsem paní Bychové. “Ideální vztahy jsou ideální ne proto, že by neměly žádné problémy, ale proto, že oběma záleží na jejich vztahu natolik, že prostě hledají, a tudíž i nacházejí způsob, jak může fungovat.”

Inu, funkčnost vztah nezáleží tolik na tom, jak moc si umíme porozumět, jako na tom, jak moc se umíme vyhnout nedorozumění.

“Pamatuj si,” upozornil jsem ho, “je lepší ztratit svou pýchu kvůli někomu, koho miluješ, než ztratit někoho, koho miluješ, kvůli své pýše.”

Učil jsem ho 6 písmen, které jsou pro ego nejhůře vyslovitelné. P-R-O-M-I-Ň.

“Omluvit se je nejlevnější způsob, jak získat zpátky ten nejdražší dar – vztah,” řekl jsem panu Bychovi. “P-R-O-M-I-Ň nemusí vždycky znamenat, že jsi vinen, ale rozhodně to vždycky znamená, že se snažíš něco zachránit.”

I když neviděl žádnou chybu, které by se dopustil, definoval jsem mu ji: Největší chybou každého muže je, když dá jinému příležitost, aby rozesmál jeho ženu, v době, kdy s ním je smutná.

“A bude P-R-O-M-I-Ň stačit? Zmizí naše problémy? Přestane si myslet, že jinde je tráva zelenější?” zeptal se mě.

“P-R-O-M-I-Ň,” odpověděl jsem, “je cesta k dokonalému vztahu. Dokonalý vztah totiž tvoří dva nedokonalí lidé, kteří se předně odmítají jeden druhého vzdát.”

“Když dáš své ženě najevo,” pokračoval jsem, “že je Tvou prioritou a budeš o vztah pečovat, budeš překvapen, kolik problémů už v té chvíli zmizí ze vztahu.”

“A co se týče barvy trávy,” dodal jsem, “i ta Tvoje bude zelenější, když ji budeš zalévat – však víš čím…”

DEŠTĚM z počátků vztahu, to už věděl.

“A co když to nebude stačit? Co když to, co bylo, náš vztah nevydrží?” zeptala se.

Usmál jsem se. “Možná je to předem prohrané. Možná to i Tvůj manžel ví. Ale opravdoví muži se pokusí vyhrát i předem prohranou bitvu. Ostatně, i ve Vašich pohádkách a snech jsou přece muži hrdinové, kteří zachraňují ženy z beznadějných temnot, ne?”

“Ano, možná to nevyjde,” dodal jsem, “někdy člověka prostě už nemůžeme zachránit, vždycky si ho ale dál můžeme vážit, svým způsobem ho dál milovat.”

Chtěl jsem, aby pochopili, že v žádném vztahu není pořád slunečno. Ba dokonce že za bouři můžeme být vděčni. Protože, když chceme, nás donutí semknout se a přitisknout k sobě – pod jeden deštník.

Nikomu nemůžeme slíbit, že budeme mít dokonalý vztah. Ale každému můžeme slíbit, že se o to budeme snažit. To je koneckonců hlavní důvod, proč s námi nějaký člověk zůstává. Protože ví, že se snažíme zachránit to nejlepší ze sebe – pro člověka, který si to zaslouží.

Pak se stane, že i když ten druhý vidí, jak šílené je s námi být, jak jsme náladoví a jak těžké někdy je s námi vyjít, přesto nás chce mít ve svém životě. Vedle nás si totiž uvědomuje i svou hodnotu. A to také proto, že nejtvrdší boje svádíme s těmi, na kterých nám opravdu záleží, a svádíme je proto, že tyto vztahy jednoduše stojí za to, abychom za ně bojovali.

Pan Bych přestal své ženě vyčítat, že mu nepomáhá řešit jeho starosti. Zjistil totiž, že když někdo opravdu miluje, nesnaží se nás zachránit z našich starostí, ale pomáhá nám, abychom zachránili v první řadě sebe. Třeba abychom přehodnotili své hodnoty a zvážili, zda se náhodou až příliš nezabýváme něčím, co vlastně nemá opravdový význam.

Od té doby, i když něco začal ztrácet, nepřemýšlel o tom už jako o ztrátě, ale jako o zisku, protože ho to vždycky dostalo na lepší cestu, na jaké měl být už dávno. A to včetně toho, když si myslel, že ztrácí svou manželku.

A paní Bychová zjistila, že začít znovu může být někdy docela osvěžení. Protože ten druhý najednou začne dělat to, co dělal na začátku… Protože najednou dá vztahu prioritu… Protože najednou konečně bude vědět, že je lepší ztratit pyšný argument než člověka.