Bože, co to lidé ze svých dětí dělají?
Co očekávají, že z nich vyroste?
Proč vůbec rodiče se svými dětmi manipulují? Co vlastního v sobě si tím kompenzují?
Jestli uděláš chybu, potrestáme Tě!
Jestli nebude po našem, nebudeme s Tebou mluvit!
Jestli neuspěješ, nikdo Tě nebude mít rád!
Jestli nás neposlechneš, budeš mít zakázané kamarády!
Jestliže budeš jednat jinak, osolíme Ti život!
Vzpomněl jsem si na své dětství a výkřiky:
Stoupni si do řady. Měj ruce za židlí. Směj se těm, kdo chybují. Správně opakuj.
A přitom jsem potřeboval slyšet opak:
Zkus to po svém! Ať to zvládneš, nebo ne, neopustíme Tě, podpoříme Tě, vždycky Tě budeme mít rádi!
1. omyl: Po chybě musí přijít trest
Moje zásada: Po chybě musí přijít povzbuzení
2. omyl: Nejdůležitější je dělat věci správně
Moje zásada: Nejdůležitější je dělat správné věci
růstu a úspěchu totiž nestačí dělat věci správně, v první řadě je potřeba dělat správné věci. A optimálně pak správné věci správně.
3. minulost: Za jednu chybu musíš platit stále
Moje zásada: Za každou chybu plať jen jednou
Já jsem v minulosti nadělal haldy chyb. Zaplaťpánbu! Za všechny jsem dnes rád. Ponaučily mě a pročistily mé okolí. Po chybách, které jsem udělal, se mnou zůstali jen ti lidé, kteří z vlastní zkušenosti věděli, že člověk musí dělat vlastní chyby. Jen tak zjistí, co jsou ty správné věci – i jak se správné věci vlastně dělají správně.
4. omyl: Jen moje řešení je správné
Moje zásada: Moje řešení nikdy není jediné
V každé generaci rodiče nestíhají.
Vývoj lidstva netlačí vpřed rodiče, ale právě děti. Dokážou to proto, že si na rozdíl od rodičů umějí představit i jiné řešení. A nedají se zastavit, jelikož co den, to důkaz, že se každý názor dá překonat, každá laťka posunout.
To nedokážeš. To není možné. To Ti nevyjde… – sýčkují rodiče, aniž si uvědomují, že nemluví o schopnostech dítěte. Mluví o tom, co si jsou schopni představit oni sami. Mluví o tom, co jsou schopni dokázat oni sami.
Kdykoli říkáme svůj názor, je pravdivý, protože vychází z toho, co známe, čemu věříme, co jsme zažili. Jenže dva životy nikdy nejsou stejné. Proto různí lidé mohou mít různé pravdy a věřit různým řešením stejných problémů.
Dítě pro mě zkrátka nemá horší názor. Má jen jiný. Možná mu ještě chybí zkušenosti, ale to mně – doufám – ještě taky.
5. omyl: Vím nejlépe, co dítě potřebuje
Moje zásada: Každý člověk ví lépe než kdokoli jiný, co sám potřebuje
Budu vždycky stát za Michalem, Petrem a dalšími, kteří dají přednost vlastní odvaze před všeobecnou zbabělostí. Ať prohrají, nebo vyhrají, pro mě jsou hrdinové.
Žádné komentáře:
Okomentovat