Chtěl jsem ti dát tisíc růží
či ti je jen ukázat
Sám bych na tolik neměl..
přec toužím tě tam s sebou
vzít
Ta vůně až tě silou láme
přitom sníš a touhou necháváš
se unést
V tom snu, který síla
okolností nabudí
zdá se ti se sen
že není dne, kdy tě opustím
že není chvíle, kdy se mračíš
Tolik zdá se ti vše milé
až lehce, ze snu do snu
přecházíš
Tam v poli lučním mne objímáš
Vzpomínáš?
Jak daleko bylo třeba někdy
jíti
aby spolu dva
sami mohli býti...
Neopouštěj tento sen
začne opět nový den..
Tahle noc, den, ať trvá věky
Nepřejdeme řeky
leč z růží vonných staň se
zář
v níž tváře naše
neztratí půvaby
které cestou milou tou
nabrali......
Tonda Červen
Červen v zimě
Žádné komentáře:
Okomentovat