Povím

Únor bílý pole sílí

Vítr kvílí v danou chvíli

Ošlehané tváře chladem

až jsou rudé

mile zmrzlé

Leč jsou tvé a toť tak krásné

Vyzývají mne tě zahřát

Teplý vánek ti poslat

Objetí je nasnadě

Mne už chlad jen polechtává

Stačí pohled, který hřeje

Jiskra v něm jen rozněžňuje

A i sníh se hezky směje

Ač není vůbec přítel můj

Dnes mi lehce tváře hladí

Bodlinkami ledu nám vše mile připomíná

Tak se projdem, co ty na to?

Můžem jít i kousek dál

Brzičko si svršky svlékneš

To je opět jako píseň

Tváře rudé, teď již teplem

se usmějí, a to je v nás

Že jsi milá, máš to štěstí

že se umíš usmívat

Z malých věcí míti radost

Ruku v ruce ohřívat

Tak i tak se věci mění

Není řád, co diktuje jim

I v tom se skrývá zimní čas

I on odhalí, co je v nás

I on nám básně může napsat

I on nám může pravdu dít

Že jsou chvíle nejkrásnější

a já pro ně toužím žít

Můžu tedy s tebou být?

Krásné vše to prožívat?

Že tvé oči vidím svítit

Nádherné tak prožívat

Tolik přání, tolik slov

A to nám čas může dát

Neslyším ho nikde tikat

jen tak tiše v koutě stát...

Tonda Červen

Červen v zimě