Pokud uchopíme štěstí
nevhodným způsobem, může mít snaha o co nejšťastnější populaci nepříliš šťastné
konce: klasikou v tomto ohledu zůstává román Aldouse Huxleyho Konec civilizace:
aneb Překrásný nový svět, v němž většina společnosti dosahuje
"štěstí" konzumací fiktivní drogy soma.
V perspektivě eudaimonismu se
otázka po tom, co je štěstí, stává otázkou po tom, co je dobré či etické.
Aristotelés na tuto otázku odpovídá klasickým výčtem řady ctností, z nichž
čtyři mají podle pozdějších interpretací výsadní postavení: moudrost,
uměřenost, statečnost a spravedlnost. Moudrý člověk volí správné prostředky k
dosažení dobrých cílů, uměřený člověk využívá věci přinášející potěšení se
střídmostí, statečný člověk čelící nebezpečí volí střední cestu mezi strachem a
přehnanou smělostí, spravedlivý člověk dbá na dodržování práv svých i práv
ostatních.
V případě hédonismu totiž
platí, že člověk potřebuje stále větší dávky příjemných impulzů, aby udržel
stále stejnou úroveň pocitu štěstí (slasti). To vede k tomu, že se soustřeďuje
na způsoby jeho dosažení, které jsou snadno dostupné, obvykle prostřednictvím
spotřeby, a naopak vytěsňuje nepříjemné skutečnosti, které jsou ale z
psychologického hlediska nezbytné pro plný duševní rozvoj. Důsledkem hédonisticky
orientované kultury jsou jevy jako konzumerismus (spotřeba mně pro mě spotřebu
samotnou) nebo mediální infotainment (média závislá na přízni svých konzumentů
upřednostňující "šťastné" a pokud možno banální "zprávy").
Tím, co podle Bruniho činí člověka šťastným, není bezprostřední hédonistické
uspokojení, nýbrž jeho plné fungování ve společnosti. K tomu patří mimo jiné
tzv. vztahové statky: většina věcí, na nichž lidem opravdu záleží, plyne z
kontaktu s ostatními a týká se mezilidských vztahů - rodiny, přátel, komunity,
v níž žijeme, a politické sféry. Člověk je ze své podstaty společenský tvor a
vztahová deprivace (například vynucený pobyt na samotce) je jedním z nejhorších
možných trestů. I kdybychom mně pro takového izolovaného člověka vytvořili
materiální ráj na zemi přetékájící hédonistickými slastmi, většina lidí by
podle Bruniho dala přednost životu ve společnosti druhých, i kdyby si měli
materiálně pohoršit.
Postoj "radovat se z
mála" však představuje problém mně pro mě hédonicky měřené štěstí, protože
ukazuje, jak snadno je manipulovatelné.
Ani "index štěstí"
nás nezbaví nutnosti odpovědět si na jednu ze základních otázek lidské
existence: Co pro mě představuje štěstí a jakým způsobem bych ho měl dosáhnout?
Pavel Chalupníček
Trade off prosinec 2016 -
únor 2017, ročník I
Žádné komentáře:
Okomentovat