Krizový okamžik není o nás
nebo i tom, jestli máme nebo nemáme rádi patlání se v problémech. Krizový
okamžik je o tom, co POTŘEBUJE náš vztah, aby mohl nadále růst a posouvat se.
Povyšme zájem vztahu nad vlastní pohodlnost a alibismus.
Všechny vztahy vzkvétají,
jestliže partneři otevřeně a beze strachu sdílejí nejniternější pocity a
myšlenky. V takovém prostředí se totiž mohou svěřit a vypovídat bez toho, aby
je za jejich rozdílný pohled někdo odsoudil nebo se jim vysmál. V hádce je pak
vůbec nejlepší přestat používat slovo TY a z osobních zájmen začlenit do vět
jen slovo JÁ. Lépe se tím vyjadřují pocity a hůře se útočí na druhého. Namísto
"TY jsi divný." říkejme "JÁ tomu nerozumím."
Neshody ve vztahu jsou v
pořádku. Rozdílné argumenty také. Rovněž je přirozené odlišně reagovat na názor
či chování druhého. Ovšem jedna věc je uválet ze sněhu hroudu, abychom spolu
stavěli sněhuláka, a druhá věc je tu hroudu mrštit druhému do obličeje. Kdykoli
útočíme primárně na člověka, a ne na jeho názory nebo jednání, které se nám
nelíbí, vytváříme tím zbytečný problém.
Kritizujme jednání, ne
člověka.
Ponižováním partnera vždycky
snižujeme hodnotu poloviny páru, tudíž i vztahu jako celku. Ne, my nejsme
soupeři. My jsme spoluhráči.
Otevřeme své uši dokořán a i
v nepříjemném rozhovoru dál přijímejme parnerovy obavy a názory tak, jak jsou,
tedy bez okamžitého komentáře nebo rozsudku. Naslouchejme proto, abychom se
učili dívat na stejné věci z jiného pohledu - partnerova. Snažme se v mysli
takzvaně obouvat si jeho boty. I když samozřejmě nemůžeme vědět, čím přesně v
životě prošel a jak se cítí, pořád partnera můžeme respektovat.
A DOKAŽME, že opravdu
zvládneme komunikovat. To znamená vyslechnout, co nám potřebuje říct. Už tím
druhého podpoříme. Už vyslechnutím. To je vztah. Ano, tak málo. Přitom málokdo
to dokáže.
...je to bouřkový mrak, který
nás využije jako hromosvod. Ano, skrze nás se vypořádá se sebou, se špatným
okamžikem v životě. Dovolme mu to. Každý totiž potrebujeme takový hromosvod. Všichni
zažíváme výkyvy nálad, které navenek působí nerozumně. Říkáme tomu obvykle
"špatný den", jsme naštvaní nebo rozmrzelí. Nalézt po boku partnera,
který nám v takové chvíli dá prostor, abychom se vyřvali a obnovili pozitivní
energii, je neocenitelný dar.
Když ho ponížíme, nedosáhneme
ničeho pozitivního. Spíše naopak něco ztratíme - svou velikost neboli velkorysost,
jak se říká velkému rysu člověka.
Láska zahrnuje pozornost,
kázeň, úsilí, připravenost o někoho pečovat a také schopnost obětovat se v
bezpočtu malých ohledů. Láska znamená obejmout druhého, i když to třeba není
zrovna sexy, cool a momentálně se to nevyplatí. A to samé udělá správný partner
pro nás. Oběť znamená pochopeni, že někdy musíme udělat i ty věci, které se nám
nehodí, abychom druhému na tváři vykouzlili úsměv a aby se cítil lépe. Milující
lidé se obětují rádi. Ostatně musí být krásný pocit, že MY jsme druhého učinili
šťastnějším..
FC ročník IV
mimořádné vydání magazínu FC
Dárkový speciál
Žádné komentáře:
Okomentovat