Když ženy mluví o svých
problémech, mnohdy to neznamená, že si stěžují nebo že očekávají návrhy řešení.
Jen dávají najevo, že druhému důvěřují. Co v této chvíli potřebují, je
vyslechnout a povzbudit. Většinou ani není více potřeba.
Každý člověk by měl mít
takový pevný bod, o který se může opřít. Zejména ho potřebují ženy, které si
mnohdy stále myslí, že je jaksi nepatřičné, aby pracovaly na sobě, aby měly
"něco svého", aby mohly jít dokonce vzorem mužům. Vím, jak jsou silné
ženy zápřahem pro mužské ego, na druhou stranu, který muž by od ženy nerad
slyšel "Jsem úspěšná i díky tobě?"
Nedůvěřovat je vždycky snazší
než podporovat. Ignorovat je vždycky snazší než chápat. Ponižovat je vždycky
snazší než zvedat. Zabít něčí sen je vždycky snazší než ho pomáhat
spoluvytvářet. Proto ženy nepotřebují snadné vztahy. Potřebují zdravé, tedy
prospěšné vzztahy.
Pokud se ovšem dva lidé
podporují, pak sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je
dvojnásobná radost. Pokud jdou naopak partneři mě proti mně sobě, pak těleso
ponořené do kapaliny se může stejné dobře utopit. Bez ohledu na to, že je
nadlehčováno. Protože přitěžující partner prostě stahuje pod vodu.
FC ročník IV
mimořádné vydání magazínu FC
Dárkový speciál
Žádné komentáře:
Okomentovat