Problém je naše dětská naděje, se kterou si myslíme, že tato „další
věc“ vše vyřeší. To je postoj, který nám brání najít ve světě, v životě
i v sobě to, co je skutečně důležité. Nikdy to totiž není „další věc“.
Pokud na takové životní strategii stavíme svoji osobní psychologii, nesmíme se divit, že zůstaneme uniformní, ploší a nezajímaví. Stáváme se obětí prostředí – bez nich se nedokážeme cítit nově, zajímavě, hodnotně. Jsme produktem toho, co se zrovna nosí – skutečně nebo metaforicky. Nechceme si lámat hlavu, proto i do své duše přineseme to, co „se používá,“ ať máme klid. Ale je to skutečně cesta k tomu, co je nejvyšší metou našeho rozvoje?
Paradox trendového pocitu je ten, že se cítíme výlučně díky sociálně potvrzené uniformitě. Cítíme se „sví“, protože jsme konformní. Cítíme se nově díky fenoménu, který okamžitě zastarává a nahrazuje jej další. Na těchto povrchních principech celý systém trendovosti stojí a bez něj se neobejde.
Opět upozorňuji: nejedná se objekt trendu. Sám jsem nadšený příznivec produktů Apple. Jedná se o náš postoj a o to, zda je trend pilířem naší sebehodnoty:
Chcete-li dobře řídit svůj čas, tak abyste žili dobrý život, nestačí vám techniky. Nestačí vám znát cíle. To všechno je důležité, ale nikoli zásadní. Zásadní je váš charakter. Kdo jste, jak se chováte, jak se rozhodujete, co (ne)volíte, jak se vyvíjíte a jak hluboce se poznáváte – a zpětně tím ovlivňujete, kdo jste, jak se chováte… To je základní princip, důležitější než všechny psychologické „diety“ světa.
Pokud nám v této práci pomůže jakýkoli objekt trendu či netrendu, je to jenom dobře. Ale musíme si dát bedlivý pozor, zda tato další věc vede k rozšíření naší zkušenosti a hloubky poznání, nebo spíše k úlevnému odvedení pozornosti po vzoru fotbalového fanouškovství.
Zlepšovat uvědomění, pozornost a prožívání a díky lepšímu poznání činit lepší volby. To je seberealizace. Takhle jednoduché a takhle složité to je.
Dalibor Špok
psychologie.cz
Pokud na takové životní strategii stavíme svoji osobní psychologii, nesmíme se divit, že zůstaneme uniformní, ploší a nezajímaví. Stáváme se obětí prostředí – bez nich se nedokážeme cítit nově, zajímavě, hodnotně. Jsme produktem toho, co se zrovna nosí – skutečně nebo metaforicky. Nechceme si lámat hlavu, proto i do své duše přineseme to, co „se používá,“ ať máme klid. Ale je to skutečně cesta k tomu, co je nejvyšší metou našeho rozvoje?
Paradox trendového pocitu je ten, že se cítíme výlučně díky sociálně potvrzené uniformitě. Cítíme se „sví“, protože jsme konformní. Cítíme se nově díky fenoménu, který okamžitě zastarává a nahrazuje jej další. Na těchto povrchních principech celý systém trendovosti stojí a bez něj se neobejde.
Opět upozorňuji: nejedná se objekt trendu. Sám jsem nadšený příznivec produktů Apple. Jedná se o náš postoj a o to, zda je trend pilířem naší sebehodnoty:
- Zda jej potřebujeme pro svou sebedefinici.
- Zda se jeho prostřednictvím poměřujeme s ostatním.
- Zda v něj věříme s nadšením vpravdě náboženským.
Chcete-li dobře řídit svůj čas, tak abyste žili dobrý život, nestačí vám techniky. Nestačí vám znát cíle. To všechno je důležité, ale nikoli zásadní. Zásadní je váš charakter. Kdo jste, jak se chováte, jak se rozhodujete, co (ne)volíte, jak se vyvíjíte a jak hluboce se poznáváte – a zpětně tím ovlivňujete, kdo jste, jak se chováte… To je základní princip, důležitější než všechny psychologické „diety“ světa.
Pokud nám v této práci pomůže jakýkoli objekt trendu či netrendu, je to jenom dobře. Ale musíme si dát bedlivý pozor, zda tato další věc vede k rozšíření naší zkušenosti a hloubky poznání, nebo spíše k úlevnému odvedení pozornosti po vzoru fotbalového fanouškovství.
Zlepšovat uvědomění, pozornost a prožívání a díky lepšímu poznání činit lepší volby. To je seberealizace. Takhle jednoduché a takhle složité to je.
Dalibor Špok
psychologie.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat