Podíváme-li se na Zprávu o štěstí ve světě,
zjistíme, že nejšťastnější a nejméně šťastné země od sebe dělí čtyři body a tři
body ze zmíněných čtyř vysvětluje šest faktorů: pospolitost či smysl pro
společenství, peníze, zdraví, svoboda, důvěra a laskavost.
Nicméně osmdesátiprocentní rozdíl ohledně
tohoto fenoménu vzniká přímo v jednotlivých zemích. Jinými slovy, můžete se
setkat s velmi šťastnými i s velmi nešťastnými Dány - a můžete také potkat
velmi šťastné, či velmi nešťastné Tožany.
Prvním ponaučením při výzkumu štěstí je
rozlišit mezi stavem štěstí v aktuálním okamžiku a celkovým stavem štěstí. Tyto
dva stavy nazýváme afektivní a kognitivní dimenzí.
Afektivní či hedonická dimenze zkoumá emoce,
které lidé zažívají dennodenně. Pokud se ohlédnete za včerejškem, byli jste
sklíčení, smutní, úzkostní, ustaraní? Smáli jste se? Cítili jste se šťastní?
Cítili jste se milovaní?
Pokud chce někdo prozkoumat kognitivní
dimenzí, musí udělat krok zpět a zhodnotit svůj život. Jak spokojení jste se
svým životem celkově? Jak šťastní jste obecně? Představte si co nejkrásnější
život, jaký byste mohli vést, a pak ten nejhorší. Kde podle sebe stojíte právě
teď?
Lidé přitahováni velkými aglomeracemi bývají
ambicióznější a odvrácenou stranou ctižádosti je chronická nespokojenost se
stavem věcí.
Nevyčerpatelná zvídavost a představivost ze mě
dělá člověka - se všemi chybami i nezdary lidské rasy -, na což jsem hrdý. Jsme
jediným živočišný druhem, který se bude upínat k červené vyprahlé planetě kdesi
na nebi a přemýšlet, jak se tam jen dostat. Tak proč bychom neměli posouvat
hranice kvality života? Já osobně vidím velký potenciál směřující pocitu štěstí
v drobných úpravách a změnách našeho chování. Velké věci někdy začínají z mála.
Schopnost ohně a jídla spojovat lidi je ve
všech kulturách takřka univerzální a nezná žádné geografické hranice.
Jazyky nám připomínají, že společně stolování
nás nevyživuje jen fyzicky. Živí přátelství, upevňuje vztahy a podporuje smysl
pro sounáležitost. A to jsou nezbytné přísady našeho štěstí. Začít s rituály
jídla a ohně při večerním stolování může podnítit chápání, že se dobrý život
zakládá na spojení a účelu. Že jmění neměříme podle výše čísel na bankovních
účtech, ale silou vztahů, zdravím našich milovaných lidí a mírou vděčnosti. Že
štěstí nevznikne, když si pořídíme větší auto, ale když budeme vědět, že jsme
součástí něčeho většího. Součástí společenství, v němž jsme všichni dohromady.
V Institutu výzkumu štěstí i ze Zprávy o
štěstí ve světě zjišťujeme, že nejšťastnější země silně vnímají pospolitost a
že nejšťastnější lidé mají někoho, na koho se mohou v horších časech
spolehnout. Není tedy náhoda, že Dánové patří mezi nejspokojenější lidi světa,
protože se nejčastěji vídají s přáteli i rodinou a taky věří, že by v případě
jakékoli nouze právě oni nastavili záchrannou síť.
Je bez debaty, že být součástí kmene má
pozitivní vliv na pocit pohody.
Coby lidské bytosti se ze své podstaty cítíme
šťastněji, když jsme ve vztahu s jinými lidmi. A dosud jsem neobjevil silnější
zdroj pro realizaci štěstí než naplnit naši touhu po lásce, přátelství a
sounáležitosti. Lidé tedy chtějí někam patřit, akorát přesně nevědí, jak na to.
Je potvzeno, že lidé, kteří omezí používání
sociálních médií, jsou šťastnější a navazuji více vztahů v reálném světě.
Dopřejte si čas, abyste si užili cestu k cíli,
a zároveň si buďte vědomi toho, že dosažení cíle vás zcela nenaplní.
Myslím, že nejsme schopni najít nic, co by
trvale uhasilo žízeň ambicióznosti. Takže možná budeme muset zvážit, jak
proměnit nápad na získání štěstí ve štěstí ze získávání. Lidé se zdají být
šťastnější, pokud jdou za něčím, co jim připadá smysluplné.
Očekávání mohou za jistých okolností přinášet
velkou radost. Ovšem - a to musíme mít na paměti - za jiných okolností mohou
očekávání a ambice vyústit i v neštěstí.
Nezajímá nás jen konzum samotný, ale rovněž
postavení z hlediska společenské hierarchie.
Jinými slovy utrácíme peníze, které jsme
nevydělali, za věci, které nepotřebujeme, abychom udělali dojem na lidi, které
nemáme rádi. Ve výsledku se jen zapojujeme do závodů ve zbrojení. A proto by
bylo nejlepší, kdybychom se na to všechno hezky pěkně vykašlali.
Antický stoický filosof Epiktétos jednou řekl,
že bohatství nespočívá v tom, že toho hodně vlastníme, ale v tom, že toho málo
chceme.
Zaměříme pozornost na to, co máme, a ne na to,
co nemáme. Zapište si jednou týdně tři až pět věcí, za něž jste vděční. A taky
popřemýšlejte, jakou roli tato malá "obyčejná" štěstíčka hrají ve
vašem životě. Že studií rovněž vyplývá, že převedeme-li naše myšlenky na papír,
cinime tím pro sebe jedině dobře. Výhoda? Lépe si leccos uvědomíme a taky
prohloubíme emocionální dopad takového počínání.
Vnímejte zážitky jako investice do vzpomínek,
do svého osobního příběhu a rozvoje.
Peníze sice mohou zmírnit neštěstí a zvýšit
životní spokojenost, ale jejich vztah může fungovat i opačně. To znamená, že
štěstí může vést k vyššímu příjmu.
Pozitivně naladění lidé spíš dosáhnou
vysokoškolského vzdělání a najdou si dobrou práci, v níž budou hierarchicky
postupovat.
Navíc má mezi sebou štěstí a zdraví i opačný
vztah. Štěstí nám ovlivňuje zdraví. Vyšší úroveň štěstí se může s výhledem do
budoucna podepsat na lepším tělesném zdraví.
Lékařská literatura shledala velké korelace
mezi různými výsledky pocitu blaha a pozdějšími koronárními srdečními
onemocněními a délkou života. Jedinci s pozitivním životním přístupem mají
lepší neuroendokrinní, imunitní a kardiovaskulární aktivitu. Tito lidé méně
pravděpodobněji dostanou rýmu, dostanou-li se do styku s týmovým virem, a pokud
ano, tak se rychleji uzdraví.
Největší překážkou prožitku štěstí je pocit
podřadnosti či vyloučenosti.
U lidí, kteří místo dojíždění autem začali
chodit pěšky či jezdit na kole, se dostavila výraznější duševní pohoda, a to
navzdory déletrvající trase.
Částečně nám dělá lépe jízda na kole než autem
z toho důvodu, že více zapojujeme smysly. Jednoduše se cítíme více při životě.
Chůze je také smyslovější zážitek než jízda autem. Obzvlášť pokud se pustíte do
toho, čemu Japonci říkají shinrin-yoku. Shinrin-yoku, doslova "koupání v
lese" či ponoření do lesní atmosféry, odkazuje k nasávání zrakových vjemů,
vůní a zvuků přírodní scenérie, což podporuje tělesné i duševní zdraví.
Mindfulness má kořeny v buddhismu, v němž se
věří, že lidská snaha nalézt trvale štěstí vede k útrapám. Cítíme bolest,
protože nic netrvá věčně. V mindfulnessu
jde o to, být přítomný v daném okamžiku. Právě teď a právě tady, v této chvíli,
byť milý a hodný sám na sebe. Zatímco se v myšlenkách většinou zaobíráme
budoucností či minulostí, v mindfulnessu jde jen o přítomný okamžik.
Nikdo nemůže být skutečně šťastný, pokud
necítí, že svému životu udává směr.
Čas je veličina, která je nám všem přidělena
stejně. Každý den máme všichni k dispozici 1440 minut a týden co týden 168
hodin. Ovšem co se týče svobody trávení času, ocitáme se každý na jiné úrovni
svobody.
Děti samozřejmě mohou negativně ovlivnit jednu
představu o štěstí (jako např. celkovou životní spokojenost) . Ovšem bylo
zjištěno, že děti pozitivně ovlivňují jinou dimenzi štěstí. Tou je tzv.
eudemonická dimenze, která se zaměřuje na pocit smysluplnosti života.
Rozdíly ve štěstí vysvětlovaly rodinnou
politiku daných zemí.
"Myslím, že bychom tomu ani neměli říkat
práce. Měli bychom to nazývat 'vytváření'. Něco vytváříme. A to, co vytvářím,
je součástí mě samotného. Je to součástí mé identity. Z toho pramení pravé
štěstí."
Ovšem já si myslím, že větším důvodem pro tuto
radost je, že 58 % Dánů tvrdí, že by v práci pokračovalo, i kdyby už nemuseli
pracovat z finančních důvodů. Třeba i kdyby vyhráli deset milionů. Práce může a
měla by být zdrojem štěstí. A správná forma a fungování pracoviště nás k němu
může přiblížit. Jednou z částí této řádné formy je nabídnout lidem prvek
svobody, a sice volný čas bez vyrušování.
Lidé, kteří věří druhým, jsou šťastnější a
důvěra skutečně usnadňuje život.
V Dánsku nevládne duch spolupráce, rovnosti a
důvěry na pracovišti náhodou. Sociální kompetence, spolupráce, empatie a důvěra
jsou součástí stanov na dánských školách a všichni Dánové jsou k nim pobízeni i
v dospělém životě.
Podle mě existuje mezi empatií, spoluprací a
důvěrou spojnice. Pokud jsme schopni silné empatie, tíhneme více ke spolupráci
než k soutěživosti, a když všichni spolupracujeme, tíhneme více k vzájemné
důvěře.
Dodržuje slovo a uchovávejme tajemství, pokud
nám ho někdo svěřil. Věrnost vůči těm, kteří nejsou přítomní, potvzuje naši
věrnost vůči těm, kteří přítomní jsou. Důvěryhodnost je hodnotný majetek jak ve
vlastním životě, tak v životech lidí, na nichž nám záleží.
Empatie přispívá k snažímu, pohodovějšímu a
šťastnějšímu životu.
V zemích s vyrovnanější ekonomikou je vyšší
počet lidí, kteří se shodnou, že "lze věřit většině lidí ". To se
týká i některých amerických států. Čím ekobomicky vyrovnanější je daný stát,
tím více lidí si navzájem věří. Pokud si navzájem důvěřujeme, cítíme se v
bezpečí a hned tak něco nás nerozhodí - a máme sklon ostatní vnímat spíš jako
kolegy než jako konkurenty. Úroveň důvěry není stálá a v zemích, jako je Velká
Británie a USA, klesla. V uplynulých padesáti letech USA zbohatly, ale
podstatně vzrostla také nerovnost, což způsobilo volný pád důvěry. Nerovnost
vede k nedůvěře, soutěživosti, zášti a zlobě. Globálně roste, a zatímco jsme
byli zvyklý na tzv. výtahový efekt, při němž se bohatí i chudí zvedali a padali
společně, nyní se chudší lidé cítí odstrčeni. A s rostoucí nerovností se cítí
odstrčeno čím dál více lidí, mají strach a propadají zlobě. Neduhy nerovnosti
jasně shrnul britský profesor sociální epidemiologie při Univerzitě v
Nottinghamu Richard G. Wilinson a Kate Pickettová, profesorka epidemiologie na
oddělení zdravovědy při Univerzitě v New Yorku v knize The Spirit Level - Why
Equality is Better for Everyone. Propastné rozdíly snižují důvěru a fyzické i
psychické zdraví a vedou k nárůstu násilí, vyšší kriminalitě, větší obezitě a
rodičovství v pubertálním věku.
Naše subjektivní pocity o životě a srovnávání
s ostatními, která z toho vyvozujeme, jsou lepší indicií lidské nespokojenosti
a pocitu vyloučení. Setkání s nerovností nás rozčiluje. A nejen nás. Ve
skutečnosti jsme tak nastavení, abychom reagovali na nerovnost a
nespravedlnost.
Pro dlouhodobé posílení důvěry a štěstí je
potřeba uvědomit si jednu věc. A sice pochopit, že moje štěstí nezávisí jen na
tom, jak se daří mé rodině, ale také na tom, jak se vede dětem sousedů. Vzdává
to poctu vznešenému principu, že jsem opatrovníkem svých bratrů a sester - a
oni mými. A soudí to naše společnosti nikoli podle úspěchu toho, kdo dojde do
cíle jako první, ale podle toho, jak pomůžeme zvednout se na nohy těm, kteří
upadnou.
Budeme-li naslouchat příběhům druhých, třeba
přijdete na to, že byste jednali v některých ohledech stejně jako oni, pokud
byste žili jejich život. Nelišíme se jeden od druhého tak podstatně. Jen jsme
každý začínali jinak. Je sice snadné přestat poslouchat a zavrhnout lidi, se
kterými nesouhlasíme, jako ignoranty, zlouny a nepřátele, ale tím si jen
uděláme že života peklo. Ovšem budeme-li dobře naslouchat, zjistíme, že
nepřítelem je nerovnost, neférovost a nespravedlnost a že cestou vpřed je
emaptie, důvěra a spolupráce.
Někdy se rozmáchnete po laskavosti, ale do
tváře vás udeří trapnost. Ale jindy se pokusíte a uspějete a na těch pět vteřin
je svět lepším místem. Také to může být prvních pět vteřin na dlouhé cestě za
lepším světem. Pamatujte, že velké věci často začínají z mála.
Ovšem zjistil jsem, že jsem šťastnější, když
zapomenu sám na sebe a zaměřím se na druhé.
Ti, kteří byli vyzváni, aby týden dennodenně
činili něco hezkého, se cítili méně naštvaní, více se smáli a zdálo se jim, že
mají více energie.
Proroci zkázy a úpadku působí moudře,
prozíravě a chytře. Něco pěkného umí říct každý, ale na kritiku je potřeba
odborník. A tak si možná stěžujeme, protože chceme působit chytřeji. Ale také
tak můžeme být nastaveni, abychom se z evolučních důvodů zaměřovali na negativa
a ošklivé události. Živočišné druhý, které si lépe pamatuji incidenty, jež
vedly k nebezpečí, s mnohem větší pravděpodobností přežijí.
Chápu, že pamatovat si pozitiva, zaměřovat se
na ně a zkoumat, co nám prospívá, nemusí být úplně samozřejmé.
Nikdy nepochybuje o tom, že malá skupina
občanů oddanych věci může změnit svět. Je to v podstatě jediný způsob, jakým se
kdy čeho dosáhlo.
Vpřed nás posune duch důvěry a spolupráce a
uskutečnění myšlenky, že jsme ochránci jeden druhého. Vpřed nás posune, pokud
se osvobodíme od strachu a projevíme vlídnost vůči cizím lidem. Vpřed nás
posune přeměna měst, která zaručí zdraví a štěstí, a odstranění cenovky z
kvality života.
Pojďme praktikovat ono známé, "jestli
něco pěkného a zajímavého vidíš, poděl se o to a nenechávej si to pro
sebe". Pokud uvidíte něco, díky čemu se cítíte šťastnější vy, vaší blízcí
nebo celý svět, tak o tom mluvte, napište, nafilmujte to, vyfoťte - a předejte
dál.
Nejdůležitější je, abyste vy zjistili, jak
můžete pozitivně ovlivnit ten svůj svět. Protože hned v závěsu za tím je náš
svět. Potřebujeme více snímků a zároveň lidí činu. Potřebujeme více tvůrců
laskavosti, hrdinů štěstí a bojovníků za změnu. Vzhledem k tomu, co se ve světě
děje, mohou někomu připadat naše snahy jako zbytečné naivní naděje - ale na
naději nikdy nic zbytečného nebylo. A nezapomeňte, že být pesimista je k
ničemu. To stejně nikdy nikomu nepomohlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat