Na poradách sice s nadsázkou říkám, že sice
vyvíjíme sofistikované věci, ale v těch opravdu hi-tech záležitostech jsme
teprve v polovině.
A ta cílová meta, ten hi-tech průlom, je tedy
kde?
Nastane v okamžiku, kdy budeme umět vyrobit
celý lidský orgán. Nebo až rozklíčujeme, zda je stáří a úmrtí nemoc, nebo program.
Pravděpodobně jde o kombinaci obojího. Tudíž se nabízí otázka, jak to změnit
nebo ovlivnit. Věřím, že do budoucna se s oběma faktory naučíme pracovat a
budeme umět stáří přeprogramovat, a tím odsunout smrt.
Samotné prodloužení života nemůže být jediným
cílem. Jsem přesvědčený, že kombinací buněčné a genové terapie se dřív nebo
později podaří obojí.
Co tomu ještě brání?
Fakt, že zatím neznáme přesné fungování všech
více než 200 typu buněk v lidském organismu, ani to, jak mezi sebou komunikují
a co všechno způsobují. Například na počátku života máme statisíce či miliony
mezenchymálních buněk a jejich počet se v průběhu života dramaticky snižuje.
Výzkum ukázal, že u některých jedinců postavily jediné dvě kmenové buňky na to,
aby takový člověk žil, aby se obnovovala jeho krvetvorba, kostní dřeň, aby
fungoval celý organismus. Jenže každý jsme jiný a my zatím netušíme, kolik jich
v našem těle má ideálně být. A proč jsou buňky naprogramovány ke své buněčné
smrti a kdo či co to způsobuje. Lidský život je zázrakem přírody. Že dvou buněk
vznikne celý složitý organismu. A každá buňka vytvořena z těchto prvních dvou
od počátku ví, v jaký buněčný typ se má v průběhu svého života proměnit a kdy
zemřít. Pro lepší ilustrací přirovnává někdy lidský organismus k osobnímu kontu
a bankomatu, ze kterého si v průběhu života neustále chodíme vybírat své buňky.
Spotřebováváme je při nemocech, stresu, poraněních. Až jednoho dne zůstane naše
osobní "konto" prázdné.
Ing. Michal Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat