Jeho titul zněl tlatoani. Španělé to překládali jako „velmož“, svým vlivem se ale vyrovnal evropským císařům. Aztékové ho dokonce považovali za živoucího boha. Před 500 lety však mocný aztécký panovník Moctezuma II. skonal ve španělském zajetí. A krátce na to zemřela i jeho říše.
Španělští dobyvatelé obsadili aztécký císařský palác v hlavním městě říše Tenochtitlánu a zbožňovaného aztéckého vládce drželi jako své rukojmí a pojistku klidu. V několikasettisícovém městě – na počátku 16. století jednom z největších na světě – to ale mezi Aztéky čím dál víc vřelo. A tehdy vrchní španělský velitel Hernando Cortés přišel s nápadem, že „živoucí bůh“ před svůj lid předstoupí a zklidní vášně. Stalo se a zhruba pětapadesátiletý Moctezuma II. (narodil se patrně v roce 1465) k Aztékům z výšin svého paláce promluvil, obklopen španělskými ozbrojenci. Následovalo to, co si nikdo nikdy předtím nedovolil – dav nejprve ztichl a pak následovala sprcha kamenů, které dopadaly na hlavu nedotknutelného...
„Byl zasažen třemi kameny, jedním do hlavy, druhým do paže a dalším do nohy,“ popsal to později jeden z Cortésových mužů Bernal Díazdel Castillo ve své Pravdivé historii dobývání Mexika. Zraněného vládce odnesli do postele a snažili se ho ošetřit a udržet naživu. „Prosili ho, aby si nechal rány ošetřit, aby se posilnil, ale on to neudělal. A když jsme to nejméně očekávali, přišli nám říci, že je mrtvý.“ Poslední chvíle Moctezumova života poměrně věrně popsal ve svém románu Dobyvatel i Ivan Olbracht. „Ujmi se mých dětí,‘ šeptá Moctezuma, jsou to nejcennější klenoty, které ti mohu zanechat‘,“ převyprávěl český romanopisec události zaznamenané dobovými svědky. „To byla poslední slova Moctezumova. Tak je zaznamenal Hernando Cortés. Několik chvil potom zemřel císař v náručí svých dvořanů. Bylo třicátého června 1520.“ Moctezumovi dva synové Chimalpopoca a Tlaltecatzin ale přežili svého otce jen o pár týdnů.
Podobně dopadli Moctezumův mladší bratr a nástupce Cuitláhuac, který se postavil do čela rozvášněných Aztéků, avšak podlehl ještě v roce 1520 neštovicím, jež Španělé do země zavlekli. Cortés pak nechal popravit i posledního vojevůdce, který se do čela Aztéků postavil, Moctezumova synovce Cuauhtémoca.
„Pro pojmy ,smutný‘ a ,hněvivý‘ má aztéčtina jen jediný výraz, a to je jistě příznačné pro psychologický postřeh, pro národní charakter Aztéků i pro moudrost jejich jazyka,“ upozorňuje Olbracht ve své knize. Složené jméno Moctezuma se proto dá překládat buď jako hněvivý, nebo i smutný pán.„Významový obsah tohoto slova si Aztékové uvědomovali až později, až v době, kdy je jímaly pochybnosti o dalším trvání říše, kdy přicházela k platnosti podvědomá tušení a začalo se přetřásat i staré proroctví, že posledním císařem bude ‚smutný pán‘.“
Téma
Žádné komentáře:
Okomentovat