přetížení

Když upadne a rozbije si koleno, ví, kde je náplast a jak se používá dezinfekce.

Všichni alespoň něco víme o první pomoci, pokud jde o tělesné zranění naše nebo druhých, respektive na jaké číslo zavolat, kam postiženého poslat, zkrátka VÍME, CO DĚLAT.

Ano, pokud jde o fyzické zdraví, víme skoro všechno. Bohužel, o duševní hygieně neví většina lidí skoro nic.

Přitom duševní fraktura nebolí o nic míň než zlomenina nohy. Většina lidí však duševní zranění bagatelizuje, protože není vidět, navenek nekrvácí a okolí kdekomu, kdo prožívá emoční bolest, říká: „To bude dobrý. Nic to není. To je akorát v Tvý hlavě.“ Představte si, že byste někomu se zlomenou nohou řekli: „To bude dobrý. To rozchodíš. To je akorát v Tvý noze.“

Syndrom burn-out (vyhoření) ukazuje, jak jsou propojené tělo a mysl. Jak způsobem svého přemýšlení můžeme ničit své tělo. Zvýšený stres, zvýšená mentální zátěž, nedostatečná sebekontrola a nedostatečná emoční podpora vedou k vnitřnímu tlaku bez odpočinku. A není to problém jen práce. Lidé vyhoří i ve vztahu, jestliže se cítí druhým přepjati. Pak je to už pouhá matematika: Čím větší objem času trávíme přetíženi, tím méně času zbývá na duševní odpočinek, respektive tím později se na něj dostane. Následují obezita, nespavost, úzkost, deprese. Přes 40 procent takto přetížených lidí spěje k ischemické srdeční poruše. Ta vzniká nedokrevností tkáně nebo orgánu, což vede k jejímu poškození nebo odumření. Celých 80 procent přetížených lidí má oslabenou imunitu.

Je to problém jen naší země nebo západní civilizace. Japonci zařadili do slovníku nový pojem karoshi. Označuje smrt přepracováním. Tak častý problém to je.

Náš mozek i tělo potřebují regeneraci. Spánek, výživu, hydrataci, cvičení, pohyb, zkrátka změnu, vlastní koníčky. Neříkejme, že na to nemáme čas. Když vyřadíme to, co nám užírá energii (automatismy spojené se sezením na internetu), překvapí nás, kolik ušetříme času na relax, sport, procházku, zkrátka na aktivity nebo pasivity, které osvěžují tělo i mysl.

Vnímejme, co nám dělá dobře, a to včetně lidí. Preferujme ty, kteří nám věnují pozitivní pozornost, pomáhají nám prodýchat nepříjemné události dne. Naopak upozaďme ty, kteří k nám přistupují jako k věci. Pamatujme si, že napětí polevuje, cítíme-li se v bezpečí.

Někteří zaostalí manažeři mají pravěký pocit, že ke zvýšení produktivity a efektivity vede kultura strachu. Vytvářejí toxické prostředí, stresové situace, narušují soustředěnost lidí, snižují jejich kreativitu a nutí druhé jednat víc pudově – činí z nich vystrašenou zvěř. Tím ale přicházejí o řadu racionálních schopností člověka, který udělá víc naopak usměvavý, motivovaný, pozitivně zacílený a snaživý – protože mu je při dobře.

Firstclass