Když nastoupil šéf Agrofertu v roce 2013 do vlády, jeho důležitou „akvizicí“ — jak o rezortech obsazených hnutím ANO Babišovi lidé dnes „žertem“ hovoří — se stalo ministerstvo životního prostředí. Do křesla ministra dosedl bývalý ředitel chemického závodu Lovochemie dceřiné firmy Agrofertu a sesterské firmy Prechezy, Richard Brabec.
Stalo se to bez většího odporu odborné i laické veřejnosti. Richard Brabec podnes dokonce sklízí potlesk některých komentátorů, dlouhodobě sledujících dění v oblasti životního prostředí. Zasazuje se přece za národní parky…
Ilustruje se na tom, že veřejná kontrola politiky životního prostředí u nás dnes prakticky zkolabovala. Tématu nerozumí skoro nikdo v médiích, ani v Parlamentu.
Ministerstvo životního prostředí přitom disponuje zásadní agendou s dopady na zdraví každého z nás. A jeho nástrojem jsou i ekonomické sankce uplatňované proti znečišťovatelům, mezi něž — a to nikoli v nějaké druhořadé roli — patří Andrej Babiš a jeho konkurenti.
Pro politickou divizi Agrofertu, hnutí ANO, bylo tedy ovládnutí ministerstva stěžejním cílem. Je to rezort, v němž lze bez dotěrné veřejné kontroly ekonomicky pomáhat vlastní firmě, případně škodit konkurentům.
Vedle toho hnutí ANO dovedně využívá ministerstvo ve svém marketingu. Na tématech, která nejsou pro Agrofert podstatná, například na již zmíněné ochraně národních parků, sbírá popularitu.
Spolu s Brabcem začali na ministerstvu pracovat i další lidé spjatí s Agrofertem nebo s hnutím ANO. Vladislav Smrž, aktuálně náměstek pro řízení sekce politiky životního prostředí a mezinárodních vztahů, pracoval před svým angažmá na ministerstvu v Lovochemii jako personální ředitel. Náměstkyně pro řízení sekce technické ochrany životního prostředí Berenika Peštová je pro změnu mostecká zastupitelka za hnutí ANO.
Státní tajemník ministerstva, Jan Landa, pak býval tajemníkem lovosického městského úřadu. Za ANO kandidoval jako nestraník, ale s Babišovou politickou stranou je také spjat. V minulých krajských volbách se dokonce uvažovalo, že za ni bude nominován na hejtmana ústeckého kraje. Státní tajemník je přitom jmenován dle zákona o státní službě, jeho funkce by tak měla být nadstranická.
Ze sedmi lidí ve vedení ministerstva jsou čtyři nějak spojení s Andrejem Babišem. A konkrétně Smrž a Peštová sehráli v kauzách, o něž se jedná, důležitou roli — podepisovali veškerou korespondenci ministerstva.
Názornou ukázkou jejich práce může být upírání informací, o něž žádala Babišovými provozy poškozovaná veřejnost dle zákona č. 123/1998 (o právu na informace o životním prostředí). Vladislav Smrž na standardní otázku reagoval odpovědí, že si firma zveřejnění takových informací nepřeje, že je to její obchodní tajemství.
„Dle mého mínění v tomto konkrétním případě na ministerstvu nestandardně a protiprávně rozhodli, že soukromý zájem převažuje nad zájmem veřejným. Tento zákon jasně prolamuje zásady ochrany obchodního tajemství v případě, že jsou požadovány informace, které se týkají působení provozní činnosti na životní prostředí, což bylo v tomto případě bezesporu naplněno,” odmítá postup ministerstva bývalá ředitelka oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem Jana Moravcová.
Podezřelé je podle ní ale i to, že odpověď a dokonce i rozhodnutí o odepření informace podepisoval právě náměstek Smrž. „Do jeho agendy vyřizování běžných žádostí o informace vůbec nespadá. A je to o to podezřelejší, že jde současně o bývalého zaměstnance Agrofertu, který veřejnosti upírá informace o Agrofertu,“ okomentovala Smržův výkon Moravcová.
Odpověď tiskové mluvčí ministerstva Petry Roubíčkové ukazuje, že na ministerstvu buď zákon neznají, anebo se rozhodli stůj co stůj zatloukat: „MŽP při vyřizování žádosti postupovalo v souladu se zákonem, kdy je povinno anonymizovat (a následně rozhodnutím odepřít) poskytnutí informací, které vykazují znaky obchodního tajemství, což je postup, který zákon přímo ukládá. Postup navíc nebyl nikým napadnut, a rozhodně ho tak nelze považovat za nezákonný nebo protiprávní. Navíc informace o vlivu masny na životní prostředí v předmětném rozhodnutí MŽP odepřeny nebyly,“ napsala Deníku Referendum Roubíčková.
Z těchto tří vět není pravdivá ani jedna. 1. Zákon neukládá ministerstvu odepřít informace, které podléhají obchodnímu tajemství, ukládá mu posoudit, kde leží větší věřejný zájem: zda u práva občanů na informace, nebo u zájmu firmy podržet své obchodní tajemství. 2. Fakt, že postup nebyl napadnut, samozřejmě neprokazuje jeho zákonnost.
Petra Roubíčová ovšem bere svého nadřízeného Smrže rázně v ochranu: „Střet zájmů je právně definovaný pojem a v případě dřívějšího pracovního vztahu náměstka Smrže v holdingu Agrofert nemůže být o střetu zájmů řeč. Obviňování jakéhokoliv státního úředníka pracujícího v režimu služebního zákona ze střetu zájmů s odkazem na jeho dřívějšího zaměstnavatele považuji za šikanózní přístup,“ napsala. Je dobré si zapamatovat, že podle mluvčí ministra Brabce, pokud upozorníte na podezřelé chování úředníka, který přišel z Agrofertu a rozhoduje divně výhodně pro Agrofert, dopouštíte se šikany. Tak u Brabce titulují novinářskou práci ve veřejném zájmu.
Ve skutečnosti se jedná o skandální nepochopení či ignoraci pojmu střet zájmů na současném ministerstvu životního prostředí, což je ovšem v prostředí politického hnutí ANO typické. Přechod zaměstance z privátní sféry do veřejného sektoru či naopak, může-li přitom zneužívat svých poznatků či dřívějších osobních vazeb, se pokládá nikoli za pouhý střet zájmů, ale za druh korupčního jednání, pro něž se v angličtině užívá odborný pojem „revolving door“.
Jakub Patočka, Zuzana Vlasatá
Žádné komentáře:
Okomentovat