Samoobslužné pokladny například. Jestli tohle není boží trest za kapitalismus, tak už opravdu nevím co. Nemohu popřít, že jsou také k něčemu dobré – například motivují děti k tomu, aby se učily, neboť u nich na vlastní kůži zažijí, co budou dělat, když se učit nebudou – pípat párky a kuřecí prsa jiným lidem osm a půl hodiny denně. Ale to je tak všechno.
Nicméně fakt, že nás celosvětová korporace s čistým příjmem dva biliony korun ročně nutí pracovat za její zaměstnance, je v jistém smyslu méně ponižující, než když nás naše vlastní pošta nutí doručovat si balíky sami. Tesco aspoň nepředstírá, že nás nezastihlo doma.
Stát jako takový se dosud k těmto praktikám neuchyloval a na občany, kteří se například pokoušeli zastoupit policii či armádu, se díval spíše skrze prsty. Ale časy se mění, jak vidíme všichni – podle samotrasování, které v této pohnuté době musí vykonat nakažený covidem, aby ulehčil v práci přetíženým hygienikům.
Celá ta myšlenka umožnit nemocným zprocesovat se sami v sobě obsahuje citlivost, kterou je státní správa pověstná. Pokud nemáme dost personálu, pojďme zaměstnat lidi, kteří mají nejspíš čtyřicítku horečku, jejich rodina se jich straní, nechť si sami ty formuláře vyplní a pak pro jistotu ty, s nimiž se setkali, ještě osobně obvolají, protože – nevím jak vy – s covidem znám dost lidí.
Ale takového, komu by zavolala hygiena, že se setkal s nakaženým, jsem zatím nepotkal. A obvolávat lidi, na které jste v posledních dnech prskli, se prakticky neliší od toho, co musíte dělat, když se zjistí, že máte kapavku. Jen možná v tom, že moment přenosu byl méně zábavný.
„Ležte doma, izolujte se od svých blízkých, hlavně nechoďte k doktoru a sanitku volejte, až kdybyste se začali dusit.“ A všimněte si, že to je přesný opak toho, co v nemoci potřebujete. Tedy slyšet, že to není vaše vina a že v tom sami nejste. A že aspoň pár dní nebudete muset vyplňovat nějaký blbý formuláře.
Tomáš Baldýnský
Žádné komentáře:
Okomentovat