mumie v Jaroměřicích

Jaroměřský chrám sv. Mikuláše v blízkosti historického středu města patří k nejstarším zdejším památkám.

„Je to elegantní gotická stavba se sálovým trojlodím. První zmínka je z roku 1339. Podoba stavby, jak ji dnes vidíme, byla určována nejen slohovým cítěním, ale také požáry, které ji výrazně ovlivnily. Například současné zaklenutí je nižší než před požárem na konci 15. století,“ vysvětluje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Josefově Jiří Balský.

„Zdejší mumie jsou dosti ojedinělé. Zajímavostí je, že část souboru mumifikovaných těl se dochovala ve velmi dobrém stavu, a to pokud jde o tělesné schránky, ale i oděvy,“ oceňuje památkář.

V kryptě se nachází nyní celkem 58 rakví, z nichž jedna je prázdná. První pohřbený je z roku 1735 a poslední z roku 1782, tehdy totiž císař Josef II. zakázal pohřbívat v kryptách z hygienických důvodů.

Většina zemřelých má na sobě pohřební roucha. Muži, vdovy i starší ženy jsou oblečeni v černém, svobodné ženy v modrém oděvu. Zemřelým se přidávaly do rakví růžence nebo svaté obrázky, také mnohé mašličky v barvě podle toho, kdo zemřel. Hlavně děti dostávaly na poslední cestu věnečky z rozmarýnu.

„Odpočívá tu několik rodin, které byly navzájem příbuzné, a dále představitelé města a významné osobnosti města 18. století. Například sochař Řehoř Theny, který byl kolegou Matyáše Bernarda Brauna, stejně jako on přišel z Tyrolska a pracovali u hraběte Šporka. Oba se v Jaroměři oženili a Theny tu dokonce i zůstal,“ přibližuje průvodce chrámem Jan Kočí.

Další zajímavostí je, že v kryptě odpočívá i nevlastní babička skladatele Bedřicha Smetany. Jeho otec sládek František Smetana totiž žil nějakou dobu v nedalekých Chvalkovicích a jeho druhou ženou byla Ludmila Exnerová, jejíž nevlastní matka leží dosud v kryptě.

Farníci by si přáli, aby si z návštěvy krypty současníci odnesli i důležité poselství.

„Krypta s mumiemi je i dokladem kultury pohřbívání, tedy jak se naši předkové chovali ke svým zemřelým a jak je vyprovázeli na poslední cestu. Může to být i důvod k zamyšlení pro návštěvníky. Měli by si uvědomit, že smrt je součástí života člověka. Mohou si porovnat kulturu pohřbívání tehdy a nyní,“ říká varhaník.